Ústavní vývoj na našem území

15. Ústavní vývoj na našem území

Ústava (konstituce) = právní akt nejvyšší právní síly, upravující principy určitého státu, organizaci veřejné moci, územní samosprávu a základní práva a svobody občanů. Ostatní právní normy mají z ústavy vycházet a být s ní v souladu. Ústava má být základem pro zachování sociálního smíru, Ochrany občanských práv a svobod a státní suverenity.

Druhy ústav:

Podle formy: psaná – tvořená jedním zákonem (monolegální) nebo více zákony (polylegální), především ústavy zemí kontinentální Evropy a ústava Spojených států amerických. V České republice je ústava polylegální, neboť je brána jako celý ústavní pořádek, vlastní Ústavou je ale jen ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

nepsaná – vytvářená jinými formami práva (historické dokumenty, ústavní zvyklosti, precedenty), klasickým příkladem je britská ústava.

Podle původu: původní – víceméně každá ústava

přenesená – jestliže je její platnost přenesena na nové území

Podle způsobu přijetí: oktrojovaná – jakákoliv ústava vydaná z rozhodnutí panovníka bez souhlasu zastupitelského orgánu. V českých dějinách se tak tradičně označuje Pillersdorfova ústava (dubnová oktrojovaná ústava, 1848) a Stadionova ústava(březnová oktrojovaná ústava, 1849)

revoluční – vyhlášená revolučně (za tu se dá považovat např. Prozatímní ústava z roku 1918)

dohodnutá – je výsledkem dohody či kompromisu převážné části společnosti, proto je stabilnější než třeba ústava revoluční

Podle jejího dodržování: reálná – ústava je skutečně dodržována, jde o základní znak právního státu

fiktivní – formálně existující, ovšem nedodržovaná (např. Ústava Československé republiky)

Podle způsobu změny: flexibilní – ústavu lze měnit prostým zákonem

rigidní – změna ústavy je obtížnější než u jiných právních norem. Nejčastěji je pro odsouhlasení její změny potřeba větší množství hlasů členů zákonodárného sboru, než pro přijetí běžného zákona. Je také možné stanovit, že ústava smí být změněna například jen jednou za pevně daný počet let, nebo že po změně ústavy dojde k rozpuštění zákonodárného sboru, vypsání nových voleb a změna je platná teprve tehdy, když ji nový zákonodárný sbor schválí. Také je možné vázat platnost změny ústavy na referendum.

Jádrem každé demokratické ústavy je princip oddělení mocí, princip brzd a rovnovah a s nimi spojený způsob jmenování volby nejvyšších státních úředníků. Tento systém by měl zabránit zneužití státní moci proti občanům.

• Princip oddělení moci = státní moc je rozdělena do 3 složek ( moc zákonodárná, výkonná a soudní) a má oddělené pravomoci. Ústava stanovuje, jaké toto moc rozdělena a jak je uplatňována vhledem k občanů ve společnosti.

• Princip brzd a rovnovah zaručuje, že se jednotlivé složky státní moci se svěřenými pravomocemi navzájem vyvažují a kontrolují.