IPv4 adresace – třídní a beztřídní adresace (I. a II. epocha), speciální adresy, maska, číslo sítě/podsítě; IPv6 adresace – srovnání s IPv4

Maturitní téma č. 15 (2017/18) 

1/5 

Jan Švábík, V4D 

IPv4 adresace – třídní a beztřídní adresace 

(I. a II. epocha), speciální adresy, maska, číslo 

sítě/podsítě; IPv6 adresace – srovnání s IPv4 

IP a IPv4 obecně 

IP protokol je v architektuře TCP/IP protokol síťové vrstvy. Slouží k přenosu dat nespojovaným 
a nespolehlivým způsobem (mezi zdrojem a příjemcem). Protokol je implementován v koncových 
uzlech i ve směrovačích. V současnosti jsou paralelně používány dvě verze – IPv4 a novější IPv6. 

IP adresa je číslo, které v síti jednoznačně identifikuje komunikující zařízení. Verze IPv4 je tvořena 
čtyřmi osmibitovými čísly oddělenými tečkou (celkem tedy má IPv4 adresa 32 bitů). Adresa může 
být zapsána v desítkové nebo ve dvojkové soustavě. 

Tvar IPv4 adresy ve dvojkové soustavě: 11011100.11110000.11000010.10000001 
Tvar IPv4 adresy v desítkové soustavě: 220.240.194.129 

IPv4 adresa sestává z adresy sítě a z adresy uzlu. 

Třídní adresace (I. epocha) 

Původní návrh IPv4 předpokládal rozdělení adresy na síťovou a lokální část fixně – například by 
prvních osm bitů adresy určovalo síť, zbytek pak zařízení v síti. Sítí by mohlo při takovém dělení 
tedy být nejvýše 256 a v každé z nich by se pak mohlo nacházet přes 16 milionů stanic. Toto dělení 
se ukázalo jako nedostatečné (zejména po příchodu lokálních sítí) a proto se zavedlo dělení na třídy 
(I. epocha IP adresace). 

Jednotlivé třídy adres se liší počtem bitů vyhrazených pro síťovou část adresy. Bylo tím umožněno 
přidělování adres podle potřeb dané organizace. 

Přehled tříd 

třída 

bin. zač. 

1. bajt 

stand. maska 

b. síť. 

b. stan. 

sítí 

stanic v síti 

A 

0 

0–127 

255.0.0.0 
prefix /8