IPv4 adresace – třídní a beztřídní adresace (I. a II. epocha), speciální adresy, maska, číslo sítě/podsítě; IPv6 adresace – srovnání s IPv4

Třída E 

Adresy v třídě E jsou rezervou pro budoucí použití. Aktuálně se adresy z třídy E  používají pro 
experimentální účely.  

Vyhrazené adresy 

Ne všechny z výše uvedených adres tříd A–C je možné použit pro identifikaci síťového rozhraní 
(zařízení). V každé třídě existuje vždy skupina tzv. vyhrazených adres, které mají speciální účel, pro 
adresaci nelze použít např. adresy tvořené samými nulami nebo samými jedničkami. 

IP adresa tvořená v lokální síti samými jedničkami vyjadřuje broadcastovou adresu pro všesměrové 
vysílání v dané síti (vysílání je doručeno všem uzlům sítě). 

Adresa tvořená samými nulami identifikuje pak síť jako celek. 

Privátní adresy 

Kromě  vyhrazených  adres  je  v každé  třídě  vyhrazena  skupina  tzv.  privátních  adres,  které  jsou 
používány k adresování uvnitř lokálních sítí (neveřejné adresy). 

Ve třídě A jsou to adresy 10.0.0.0 až 10.255.255.255. 
Ve třídě B jsou to adresy 172.16.0.0 až 172.31.255.255. 
Ve třídě C jsou to adresy 192.168.0.0 až 192.168.255.255. 

Adresa 127.x.x.x je pak vyhrazena pro localhost (loopback)  –  umožňuje  posílat pakety sám sobě, 
používá se např. pro různé účely testování. 

Maturitní téma č. 15 (2017/18) 

3/5 

Jan Švábík, V4D 

Beztřídní adresace (II. epocha) 

Beztřídní doménové  směrování  (CIDR  –  Classless  Inter-Domain Routing)  bylo  zavedeno  v roce 
1993 pro zvýšení úspornosti přidělování IP adres. 

Počalo dělení sítí na podsítě (subnetting), příp. řazení sítí do nadsítí (supernetting). Tento způsob 
se používá dodnes. 

Subnetting 

Umožňuje  rozdělit  jednu  síťovou  adresu  na  více  menších  síťových  adres.  Používá  se  zejména 
v oddělených oblastech, ve kterých je potřeba lépe využít přidělený adresní prostor. Typicky toto 
řešení používají firmy, které mají několik menších oddělených sítí s relativně malým počtem uzlů 
v každé síti.