IPv4 adresace – třídní a beztřídní adresace (I. a II. epocha), speciální adresy, maska, číslo sítě/podsítě; IPv6 adresace – srovnání s IPv4

b)  skupinová komunikace – umožnit vysílání dat určité skupině adresátů, např. pro rádiové 

vysílání, konference apod. 

c)  zefektivnit překlad  IP adres na MAC adresy  – v IPv4  se používal protokol ARP,  který 

používal všesměrové vysílání, IPv6 přichází s efektivnější metodou: objevování sousedů 

d)  bezpečnost – doplnit protokol o šifrovací a autentizační procedury 
e)  zefektivnit  směrování  –  přidělování  adres  pomocí  autokonfiguračních  mechanismů 

dynamicky  –  podporuje  mobilitu  –  každému  mobilnímu  zařízení  jsou  přiřazeny  dvě 
adresy, jedna v mateřské síti, druhá dynamická v hostující síti, firewall na domácí síti pak 
vytvoří tunel k danému zařízení 

f)  lépe využít přenosové rychlosti – pomocí toků (posloupností paketů), které mají stejnou 

zdrojovou i cílovou adresu, autentizaci, bezpečnost 

g)  podpora  priorit  –  různé  priority  pro  různé  požadavky  na  přenos,  např.  pro  přenos 

v reálném čase 

h)  snadný přechod od IPv4 k IPv6 – po několik let je nutná koexistence a paralelní fungování 

obou verzí protokolů, přitom oba protokoly musí využívat vzájemně nezávislé zásobníky 

IPv6 počítá se 128bitovou velikostí adresy, ta je složena ze dvou částí (prvních 64 bitů – prefix – je 
vyhrazeno pro identifikaci sítě, druhých 64 bitů pak pro identifikaci zařízení. Části pro identifikaci 
je buď vytvořena automaticky z MAC adresy rozhraní nebo je přiřazena následně. IPv6 adresy se 
s časem mění, aby byla zajištěna anonymita uživatele (MAC adresy jsou celosvětově unikátní). 

IPv6 adresa se zapisuje jako osm skupin čtyř hexadecimálních číslic. Pokud je některá ze skupin 
0000, je možné nuly vynechat a nahradit skupinu zápisem „::“. Je-li více skupin za sebou složeno 
ze samých nul, je možné všechny tyto skupiny vynechat a použít pouze zápis „::“.