Pt. 18)Principy Internetu

s později vybudovanými, především vědeckými sítěmi, jako NASA, NSF a se sítěmi

amerických měst (akademická sféra). Jednalo se o spojení tehdejších superpočítačů

(které se právě na těch místech nacházely). Hlavními zprostředkovávacími “uzly”

této sítě byly

​Interface Message Processors (IMP), které spolu komunikovaly pomocí

protokolu NCP (Network Control Protocol) a dosahovaly rychlosti 50 kb/s. (Tehdy se

vycházelo z modelu OSI od sdružení ISO). 
 

V roce 1972 došlo k přelomu, jelikož na scénu přišly protokoly TCP/IP. Následně

prošly desetiletým vývojem, než plně nahradily v roce 1983 NCP (a to ze dne na

den). Trvalo ještě přibližně 3 roky, než TCP/IP “zdomácněl”. (autorem protokolů z

řad

TCP/IP je

​Vinton G. Cerf, jeden z akademiků, původně byl u úplného začátku

ARPANETU, který se později zasloužil i o úplné převedení Internetu i z rukou

akademiků a vědců, když zpřístupnil internet komerční sféře. Dá se považovat za

zakladatele Internetu). 
 

Mezitím vznikaly celosvětově i jiné sítě než ARPANET. Roku 1983 byl také od

ARPANETu oddělen MILNET (čistě vojenská síť), což ho mnohem víc “osvobodilo”.

Téhož roku vznikl také standard Ethernet, který velmi rozrostl Internet především sítě

LAN. Tou dobou přišlo skutečně k rozdělení na síť páteřní a distribuční. ARPANET

se v důsledku neustálého “nabalování” dalších sítí stal sítí páteřní, jelikož

zprostředkovával spojení všech těchto sítí. Konec ARPANETu přišel s nástupem

NSFNETu, který postupně přebral úlohu páteřní sítě a nakonec jej v roce 1990 úplně

nahradil. Nedlouho na to (cca 2 roky) však odešel i NSFNET. Uvědomoval si svou

úlohu (

​pravdou je, že v té době nebyl Internet plnohodnotný, jelikož stál na

NSFNETu