Povinná četba - rozbory

• literární / obecně kulturní kontext

Národní obrození – (70.léta 18.st. - 50.léta 19.st.) = národně obrozenecký boj, velké společenské hnutí, označováno jako vzkříšení národa nebo probuzení, historický proces, při němž došlo k zastavení jazykového úpadku češtiny. K úpadku docházelo ve druhé polovině 18. století. Tato situace se nutně projevila i v jazykové kultuře – čeština ustrnula a ochudila se. Objevovali se filologové, kteří chtěli „očistit“ češtinu od cizích slov.

Vytvářeli novotvary – např. jezlín = talíř. Tato slova se však neuchytila. Od poloviny 70. let 18. století však dochází k obratu. Začíná být psána novočeská poezie, próza a objevují se i dramata. Ve vědecké tvorbě se opouští latina a němčina. Podmínky pro NO nastaly v době vlády Josefa II. Ten zavedl některé reformy – zrušil nevolnictví (umožnil venkovanům odchod do měst), vydal toleranční patent (více náboženství).

Biedermeier – směr měšťanstva, touha po životním klidu, malými krůčky k úspěchu spíš než revolucí, objevil se ve 4.fázy NO

Josef Dobrovský – Zevrubná mluvnice jazyka českého, Dějiny české řeči a literatury

Magdalena Dobromila Rettigová – Domácí kuchařka

Josef Jungmann – Slovník česko-německý, Slovesnost

František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní českých/ruských

František Palacký – Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě

Karel Hynek Mácha – Máj, Márinka, Cikáni

Josef Kajetán Tyl – Strakonický dudák, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná Karel Jaromír Erben (Kytice, České pohádky)

Tyrolské elegie

Karel Havlíček Borovský

Kniha vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Svěřuje se měsíci se svými pocity, cítí se osamocen, odříznut od domova, a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický Bach, který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.

Popisuje svoji cestu, příchod policistů, loučení se s rodinou, jízdu okolo rodné Borové, loučení se s vlastí. Na cestě ho doprovází policejní komisař Dedera. Havlíček ani nevěděl, kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali strachy ven. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.

Maturitní otázky

I. část

• téma a motiv – Výsměch a ostrá útočná kritika rakouské vlády a policie. Stesk po domově a rodině. Nesvoboda v době (bachovského) absolutismu. Hloupost, Strach, Politika, Zbabělost