10. Smlouvy, pojmenované smlouvy obƒanského práva

Zákoník práce zvláště upravuje následující smluvní typy:

• Pracovní smlouva – upravuje pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

• Dohoda o pracovní činnosti mimo pracovní poměr.

• Dohoda o provedení práce mimo pracovní poměr.

Druhy a členění smluv

Druhy smluv:

Rozlišujeme smlouvy zákonem výslovně upravené (pojmenované – nominátní), kterými jsou:

• darovací smlouvy,

• kupní smlouvy (např. kupní smlouva o převodu nemovitosti, kupní smlouva o převodu nemovitosti + advokátní úschova), kupní smlouva na pozemek

• smlouva o advokátní úschově peněz a listin,

• nájemní smlouvy,

• smlouvy o převodu podílu v obchodní společnosti.

A dále smlouvy zákonem neupravené (nepojmenované – inominátní), jež jsou výsledkem jedné z nejdůležitějších zásad občanského práva, konkrétně smluvní autonomie vůle (smluvní volnost). Jen výjimečně je založena kontraktační povinnost (smluvní přímus).

Členění smluv:

1. pojmenované

2. nepojmenované

Ústní a písemné smlouvy

Ústní smlouva

Též ústní smlouva, je uzavřena ve chvíli, kdy se smluvní strany dohodnou na podstatných náležitostech závazku, tedy dojde ke sjednání vzájemných práv a povinností. Ústní smlouvu lze uzavřít mezi smluvními stranami fyzickou přítomností, často podáním ruky, nebo například i telefonicky. Nevýhodou ústní dohody je špatná průkaznost závazku při výskytu problémů v průběhu jejího trvání. Ústní dohoda nelze uzavřít u smluv, u nichž je ze zákona požadována jejich písemná forma, např. v případě nemovitosti u smlouvy kupní.

Písemná smlouva

Písemná forma smlouvy má též varovnou funkci. Při sepisování smlouvy jsou strany nuceny se více zamyslet nad obsahem závazku, včetně toho, co jinak plyne ze zákona a strany si uplatnění takových pravidel často v případě ústní smlouvy neuvědomí. Z těchto důvodů lze jen doporučit, aby (důležité) smlouvy byly uzavírány v písemné formě. Obsah smlouvy se totiž zachycuje pro případ, že nastane problém – což se nedá předvídat, ale ani vyloučit.

Smlouva o budoucí smlouvě

Smlouva o smlouvě budoucí představuje doklad dohody zúčastněných stran o uzavření budoucí smlouvy. Plní tedy roli jakési pojistky toho, že k realizaci záměrů skutečně dojde. Tento druh smlouvy se běžně používá například při koupi nemovitostí, ale také při uzavírání pracovně právních vztahů.

Jestliže není dohodnuta doba, do kdy je nutné budoucí smlouvu uzavřít, platí lhůta 1 roku.

Smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

Návrh a obsah smlouvy

Návrh na uzavření smlouvy (oferta neboli nabídka) je projevem vůle (právního jednání), který splňuje tyto náležitosti:

• je určen jedné nebo více osobám,

• je dostatečně určitý (obsahuje všechny potřebné podmínky smlouvy),

• vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl smlouvou vázán v případě přijetí návrhu.