Osvojení, opatrovnictví nezletilého

Jestliže si představíme pomyslný žebříček lidí, kteří jsou upřednostňováni, co se týče adopce, prvními jsou heterosexuální manželské páry. Po nich následují zletilé osoby žijící samostatně a na posledním místě se nachází homosexuální páry. Protože jsou homosexuální páry na konci pořadí, často se jim úřad neozve i několik let a pokud na ně přijde řada, často mají možnost si adoptovat nějak znevýhodněné nebo postižené děti, které žadatelé před nimi nechtěli a které by jinak zůstaly bez rodiny. Osobně jsem příznivcem stanoviska, že dítě, které je osvojeno do úplné rodiny, ať už je to rodina heterosexuální nebo homosexuální, bude díky tomu mít příznivé zázemí pro budoucí život a naskytnou se mu nové příležitosti. Právě děti s nějakým postižením mnohdy nemají ideální podmínky v dětských domovech, nedostávají dostatek péče, kterou potřebují a v kolektivu strádají. Proběhlo několik studií, které jasně prokazují, že děti, které jsou vychovány homosexuálními partnery nemají žádné vývojové vady, nestávají se z nich homosexuálové a ba naopak, jsou ve společnosti tolerantnější k ostatním.

Dalším problémem k cestě osvojit si dítě vidím skutečnost, že k osvojení není třeba souhlasu rodiče, který zjevně nemá o dítě zájem. Tím se rozumí to, že rodič neprojevuje soustavně opravdový zájem a porušuje povinnosti rodiče. Jenže za zjevný nezájem se považuje doba alespoň tři měsíce od posledního projeveného opravdového zájmu. V praxi to může znamenat, že rodič, který nemá opravdový zájem o dítě nebo z nějakého důvodu nemůže plnit své povinnosti rodiče, znemožní osvojení svého dítěte například opakovanými návštěvami v tří měsíční lhůtě a ty jsou poté považovány jako projev zájmu. V důsledku toho si dítě nemůže nikdo osvojit a poskytnout mu lepší podmínky pro život.

ZÁVĚR

Jako případné řešení těchto skutečností, které vnímám jako podstatné problémy může být umožnění osvojení registrovaným partnerům a popřípadě i upřednostnit tyto páry před rodiči, kteří si chtějí dítě osvojit samostatně a ze kterých by se stali rodiče samoživitelé. Díky tomuto by mnoho dětí mohlo skončit v rodinách s milujícím zázemím, které by představovaly nenahraditelnou stabilitu v jejich životě. Obávám se ale, že toho se možná dočkáme ve vzdálenější budoucnosti i přes to, že Češi jsou stále více otevřenější této možnosti. Jako překážku vidím neochotu projednávat tyto návrhy ve sněmovně a většinou je předstihnou návrhy důležitějšího rázu.

Co se týče souhlasu rodiče k osvojení dítěte, mám za to, že tento problém pravděpodobně žádné řešení nemá, a to z toho důvodu, že posuzovat, zda má rodič o dítě opravdový zájem nebo jestli tento zájem uplatňuje vždy do tří měsíční lhůty, je velmi subjektivní a konkrétní rodič v podstatě neporušuje zákon. Domnívám se, že bohužel v některých případech nejde takovéto rodiče právně napadnout, protože i když z morálního hlediska se nám to nemusí zdát správné, z toho právního je to v pořádku.