Správní právo-výuka

Správní právo

Správní právo

- je to soubor právních norem, které upravují organizaci a činnost veřejné správy

Veřejná správa

- je správní činnost související s poskytováním veřejných služeb, řízením veřejných záležitostí na místní i centrální úrovni a zajišťováním záležitostí ve veřejném zájmu. Kromě této správní činnosti (např. vydávání správních aktů) bývají za veřejnou správu označovány též správní orgány, které ji vykonávají, tedy především úřady. V centralistickém pojetí státu byl nositelem veřejné správy pouze stát. V současné době je však veřejná správa rozdělena na státní správu a samosprávu.

Veřejná správa je vykonávána ve veřejném zájmu.

Činnost veřejné správy je vázána právem i ústavními zásadami (čl. 2 odst. 3 české Ústavy: "Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon" a čl. 2 odst. 2 LZPS: "Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.")

Veřejnou správou lze chápat jako:

• správa území, státu, kraje, obce

• správa věcí, ke kterým má veřejnost vlastnická práva

• správa veřejných záležitostí

• správa veřejných financí

• správa užívání veřejných objektů a zařízení

Veřejná správa se člení na státní správu a samosprávu

Státní správu vykonávají:

• ústřední orgány státní správy na ústřední úrovni s působností pro celý stát

• územní orgány státní správy s místní působností

• ostatní státní orgány (např. státní fondy apod.).

• jiné subjekty oprávněné k výkonu veřejné správy, jimž stát veřejnou moc deleguje nebo propůjčuje (např. stanice technické kontroly).

Z věcného hlediska se rozlišuje státní správa:

• politická resp. všeobecná (např. krajský úřad).

• odborná resp. specializovaná (např. finanční úřad).

Výkonnou moc zajišťují ústřední úřady s působností pro celý stát. V čele některých ústředních úřadů stojí ministr, těmito úřady jsou ministerstva.

Samospráva

Samosprávou je výkon veřejné správy (přenesené působnosti) samosprávnými veřejnoprávními korporacemi. Samospráva může být zájmová (profesní) nebo územní. Je to způsob řízení určitého celku, kdy daný subjekt o alespoň některých svých záležitostech rozhoduje sám autonomním způsobem, tedy „spravuje se sám“. Opakem samosprávy je výkon správy (rozhodování o určitých záležitostech) jiným, vnějším subjektem. Výhodou samosprávy je, že je blíže spravovanému subjektu než vnější a centrální řízení, a proto by měla být při zabezpečování lokálních či zájmově vymezených záležitostí efektivnější a levnější.

Znaky orgánu státní správy:

a) jeho činnost je upravena právními předpisy, jedná jménem státu a stát proto nese odpovědnost za jeho jednání