Trestní právo - Dělení trestního práva, trestný čin, jeho vývojová stadia, pachatel a účastníci, stránky a znaky trestného činu, beztrestná osoba

• => těchto 7 okolností vylučuje trestnost

Stránky TČ:

1. Objektivní stránka trestného činu

Obligatorní znaky, které se musí vyskytovat u každého trestného činu:

1. způsob jednání

2. následek TČ

3. příčinná souvislost mezi jednáním a následkem

Fakultativní znaky, které musí být naplněny pouze tehdy, pokud je zákonná skutková podstata vyžaduje: místo jednání, čas jednání či účinek

1. Jednání

• = projev vůle

• vůle i její projev musí být vždy dány, aby šlo o jednání v právním slova smyslu, a pokud jedna složka chybí, nejde o jednání v právním slova smyslu, za něž by se nesla trestní odpovědnost:

• chybějící vůle: může jít např. o pohyb vnucený vnější silou, reflexní pohyby, pohyb vyvolaný křečí, mluvení ze spaní

• chybějící projev vůle: jen myšlenka či vůle neprojevená zevním aktem

1. Následek:

• Význam následku trestného činu: ukazuje povahu a rozsah následků TČ, což má význam pro určení škodlivosti činu a také pro určení druhu a výměru trestu

• závažnost následku nelze hodnotit pouze podle výše škody

1. Příčinná souvislost:

• musí být dána zejména mezi jednáním a následkem, kdy příčinou je každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal

• k příčinnému vztahu musí přistoupit ještě i zavinění = vývoj příčinné souvislosti musí být zahrnut zaviněním alespoň v hrubých rysech

1. Subjektivní stránka TČ:

• jde zde o znaky vnitřní, týkající se psychiky pachatele

• obligatorní znaky: zavinění (úmysl či nedbalost)

• fakultativní znaky: motiv, pohnutka, cíl, záměr

Zavinění je podmínkou trestní odpovědnosti (,,bez zavinění není trestný čin ani trest")

Existují dvě formy zavinění:

1. zavinění úmyslné

2. zavinění z nedbalosti

Úmysl je těžší forma zavinění než nedbalost. Čím lépe pachatel zná všechny skutečnosti, tím je jeho míra zavinění vyšší a naopak.

Úmysl se v praxi prokazuje velmi složitě. Pachatel se většinou ke spáchání trestného činu nepřizná, a proto se jeho úmysl posuzuje ze spousty jiných skutečností:

1. povahy nástroje použitého k útoku, způsobu použití nástroje a intenzity útoku

2. místa zásahu na těle poškozeného

3. způsobu jednání obviněného

4. vztahu obviněného k poškozenému

5. osobních vlastností obviněného

Úmysl přímý:

• pachatel věděl, že může zájem porušit nebo ohrozit a chtěl ho porušit či ohrozit

Úmysl nepřímý:

• pachatel věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem a pro případ, že jej poruší či ohrozí, byl s tím srozuměn

Nedbalost vědomá:

• pachatel věděl, že může způsobit poruchu či ohrožení, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že to nezpůsobí

Nedbalost nevědomá:

• pachatel nevěděl, že může poruchu či ohrožení způsobit, ač to vzhledem
  k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl

Znaky trestního činu: