18. Osobnost člověka

Osobnost člověka

Rozvoj osobnosti

Osobnost je organická jednota tělesného a psychického, vrozeného a získaného, typická pro daného jedince a projevující se jeho chováním. Existuje více než 50 definic pojmu osobnost.

Biologické, sociální a kulturní determinanty lidské psychiky

Vývoj osobnosti a lidské psychiky je ovlivněn:

Biologickými činiteli:

• Dědičnost – je to, co si přinese člověk na svět po předcích – anatomické zvláštnosti, smyslové orgány, temperament. Vliv dědičnosti se nedá přesně určit, ale je nepopíratelná.

• Biologické potřeby – za vrozené se pokládají potřeba kyslíku, tepla, polohy (v prostoru), potravy, vody, vyměšování, odpočinku, činnosti, bezpečí, bydlení, zachování rodu a sdružování, péče = emocionálně ovlivňují člověka = pocity spokojenosti, nespokojenosti.

• Činnost NS – pro psychický vývoj je důležitá funkce centrální NS = mícha, prodloužená mícha, mozek. Hlavně mozku – při ospalosti, únavě, pod vlivem alkoholu se funkční schopnost mozku snižuje.

• Žlázy s vnitřní sekrecí – vylučují hormony přímo do krve, zvýšená nebo snížená činnost, jejich předčasná nebo opožděná funkce se projevuje v tělesné oblasti (obrovský nebo trpasličí vzrůst, ženy – mužatky, muži – zženštilí, …)

• Tělesný stav a růst organismu – momentální tělesný stav vyvolává u člověka určitou náladu, ale současně ovlivňuje jeho duševní výkonnost. Tělesné defekty mohou u člověka vyvolávat pocity méněcennosti, evidentní vliv vzrůstu organismu na psychiku.

Sociálními činiteli:

Je jednoznačně prokázáno, že vývoj lidské psychiky je sociálně podmíněn. V průběhu života člověk vstupuje do různých vztahů, které mohou mít podobu:

• Jedinec – jedinec

• Jedinec – sociální skupina

• Sociální skupina – jedinec

• Sociální skupina – sociální skupina

Dále: společenské zvyky, návyky = určující, co se v dané společnosti slučí a co ne, za nedodržování – mírné sankce – posměch, ironie, …

• Mravní obyčeje – určují, co se v dané společnosti považuje za morální a co ne, jejich nedodržování vyvolává ostřejší reakce – pohoršení, odpor, zavrhování, …

• Zákony – co je přípustné a co ne, co se trestá, jejich nedodržování se označuje jako provinění, přestupek, zločin a je trestáno právními sankcemi – pokuta, vězení, …

• Společenské tabu – vymezuje, co je v rozporu s morálkou, co je patologicky (chorobně) kriminální a co se nejvíc odsuzuje a trestá (pojídání lidského masa, pohlavní styk v přímém pokolení, …)

Vlastní aktivitou – přístupem k životu

Základní charakteristiky jednotlivých etap života

1. Prenatální období – od početí, přes vývoj plodu v matčině těle až do narození. Již v tomto období jsou zjišťovány určité psychické funkce a reakce.

2. Novorozenecké období – od narození do 28. dne, důležitý je hlavně kontakt s matkou

3. Kojenecké období - Od 29. dne do konce 1. roku, rozvoj dítěte je neuvěřitelně rychlý. Citový vývoj je spojen s formováním prvních trvalejších sociálních vztahů.

4. Batolecí období – 1. – 3. rok života. Rozvijí se jemná motorika a specifické formy lidské komunikace. Začíná nápodoba, postupné odpoutávání od matky, vrstevnické vztahy.

5. Předškolní věk – končí vstupem do školy. Poprvé výrazněji překračuje rámec své rodiny, převažuje názorné myšlení, formuje se svědomí.

6. Mladší školní věk – od vstupu do školy – 11, 12 let. První známky pohlavního dospívání. Rozvoj myšlení i sociálních vztahů, začíná sebepojetí, sebehodnocení.

7. Období pubescence – asi od 15 let, období plné biologických, psychických i sociálních změn.

8. Období adolescence – končí asi mezi 20. a 22. rokem. Postupné osamostatňování od původní rodiny, rozvoj sexuality. Významná je volba povolání a profesní příprava.

9. Časná a střední dospělost – od 20 – 25 let, do 40 – 45 let. Je to období zralosti, s plnou realizací pracovní činnosti, důležitou náplní je manželství a rodičovství.

10. Pozdní dospělost – 40 – 45 let do 60 let. Typická je změna rodinných vztahů, vrcholný profesní vývoj.

11. Stáří = senium – poslední vývojové období, mění se sociální zařazení člověka, částečně – změna projevů osobnostních rysů.