Interrupce

• Zdravotní problémy po zákroku (neplodnost, sexuální dysfunkce, zánět…viz. výše)

• Psychické problémy po zákroku, ale i několik let po něm

• matka si začne vyčítat, že zabila své dítě

• lituje toho

• po pár letech se snaží znovu otěhotnět, ale nejde ji to (viní za to lékaře, že zákrok udělal špatně)

• má sebevražedné myšlenky z deprese

• žena ji nemůže podstoupit kvůli její víry nebo občanství (ne všude je interrupce povolena)

Interrupce v České republice

V České republice má žena sama možnost svobodně se o osudu svého těhotenství rozhodnout, k eventuálnímu potratu ji ovšem taky nikdo nesmí nutit. Podle našich platných zákonů lze graviditu ukončit na žádost ženy do 12. týdne (což odpovídá přibližně 10-ti týdnům od oplodňující soulože). Zákon rozlišuje jednak interrupci na žádost ženy a interrupci ze zdravotních důvodů. Právní rámec je stanoven Zákonem České národní rady č. 66/1986 Sb., upřesněný prováděcí vyhláškou č. 75/1986. Potrat cizí státní příslušnici je možné provést pouze tehdy, má-li povolení u nás k trvalému pobytu.

Ženě, která nedovršila šestnácti let, lze uměle přerušit těhotenství podle se souhlasem zákonného zástupce, popřípadě toho, jemuž byla svěřena do výchovy.
Jestliže bylo uměle přerušeno těhotenství ženě ve věku od šestnácti do osmnácti let, vyrozumí o tom zdravotnické zařízení jejího zákonného zástupce.

Interrupce na žádost ženy je úkonem hrazeným, jeho cena je stanovena v současnosti na částku cca 5000,- Kč (v případě tzv. "medikamentózně vedené interrupce" vyvolané pomocí léků ještě vyšší). Může být provedena pouze tehdy, pokud od posledního ukončení těhotenství uplynulo nejméně šest měsíců. Výjimkou je pouze situace, kdy žena alespoň dvakrát rodila, nebo dovršila 35 let, nebo je důvodné podezření, že otěhotněla v důsledku trestné činnosti, která na ni byla spáchána.

Náboženský pohled na interrupce

V katolické církvi tento zákrok odmítají (jak lékaři, tak matky). U protestantských společenství existují různé postoje, některé z nich (typicky ty evangelikální) se k tématu staví stejně jako katolická církev, jiné interrupce za určitých podmínek či do určitého věku plodu tolerují.

Judaismus nahlíží na plod jako na člověka až v 40. dnu od početí po početí a islám dokonce až po uplynutí 120 dnů těhotenství.

Svědci Jehovovi interrupci berou za vraždu. Pokud během porodu nastanou obtíže, tak se musí manželský pár rozhodnout, jestli přežije matka nebo dítě.

Organizace PRO X PROTI interrupce

Interrupce v současnosti představují etický problém, který má přesah do politiky a vede k vytváření vlivových sdružení obou táborů.

Pro-choice

Mezi zastánci práva na interrupce, kteří jsou označování jako „pro volbu“ (pro-choice), existuje široké spektrum názorů, počínaje právem na interrupci za jakýchkoli okolností, přes právo na interrupci jen v určitých případech (např. po znásilnění nebo incestu) nebo povolením interrupce jen do určité doby od početí (např. do třetího trimestru, který je obecně považován za dobu, po které je plod schopen přežít mimo tělo matky). Většina zastánců práva na interrupce argumentuje tím, že embryo nelze považovat za jedince schopného samostatného života mimo tělo matky a dokud mozek neexistuje nebo funguje příliš jednoduše, jedná se o část těla matky, ne o novou individuální lidskou bytost. Pro příznivce feministického hnutí a levicových či liberálních filosofií je často pro-choice politika nedílnou součást jejich politického názoru. Obvykle považují právo na interrupci za svobodné právo ženy a snaží se o jeho prosazení v zákonech všech zemí. Nejznámějším případem z poslední doby je případ lodi Langenort u polských břehů.