Řeč

Řeč

Řeč je specificky lidská vlastnost. Slouží ke sdělování pocitů, myšlenek, přání. Je nástrojem myšlení, ale není s ním totožná. Myšlenky napadají člověka rychle a zkratkovitě, slovní vyjádření je obsáhlejší, trvá déle. Občas hovoříme bezmyšlenkovitě, např. když automaticky někoho zdravíme, když používáme zdvořilostní fráze.

Druhy řeči :

1. Vnitřní řeč – ta, kterou myslíme. Vybavujeme si z paměti hovory s jinými lidmi, plánujeme si cíle, činnosti ( např. zítra půjdu do kina), povzbuzujeme se při různých činnostech ( to zvládnu), někdy si můžeme něco vyčítat ( to jsem tomu dala), posilujeme v sobě kladné pocity ( jsem fakt dobrá). Někdy se naše vnitřní řeč mění ve vnější řeč., kdy nahlas sdělujeme své myšlenky ( např. při předříkávání nějakého postupu- zatáhnu škrtidlo, vyhmátnu si žílu, odezinfikuji ji….)

2. Vnější řeč – obracíme se s ní k jiným lidem. Je mluvená a psaná.

1. Mluvená řeč :

slouží k dorozumění a sdělení informací. Má stránku obsahovou a formální. Obsah je to, co sdělujeme. Forma působ, jak to sdělujeme.

Forma řeči - jedná se o hlasitost, zabarvení hlasu, tón hlasu, výšku hlasu, rychlost a plynulost řeči, (jiné přivítání s kamarádkou, jiné s kolegou…). Mluvenou řeč doprovází neverbální komunikace (mimika, práce obličejových svalů, výraz obličeje). Zvláštní forma řeči –znakový jazyk.

Obsah řeči – má být srozumitelný, výstižný a přiměřený tomu, co chceme a komu chceme něco sdělit ( jinak pro dítě, dospělého, handicapovaného).

1. Psaná řeč

slouží k dorozumívání na dálku. Zvláštním případem psané řeči jsou SMS – krátké textové zprávy, symboly a piktogramy – komunikace s mentálně a tělesně postiženými

Poruchy řeči a narušená komunikační schopnost

Poruchy řeči, výslovnosti –logopedie

Poruchy výslovnosti :

1. Koktavost – balbuties – zadrhávání a opakování slabik. Jedná se o neurózu v řeči. Při psychické zátěži se zhoršuje, v klidu se zlepšuje.

2. Breptavost –rychlá, překotná, nesrozumitelná řeč

3. Dětská patlavost – porucha výslovnosti, nejčastěji s ,š, c, č, r, ř,

4. Huhňavost rinolálie (nosová řeč) – v důsledku rozštěpu, rtu, patra, normálně při rýmě

Řečové neschopnosti :

1. Mutizmus (němota) – ztráta řeči v důsledku neurózy, člověk (nejčastěji dítě), přitom mluvit umí. Například elektivní (výběrový) mutizmus – nemluví jen v určitých situacích, v přítomnosti určitých osob- např. dívka po nepříjemném zážitku ve školce přestala komunikovat s dospělými osobami s výjimkou blízké rodiny. Porucha přetrvávala i na 1. Stupni ZŠ. Jestliže dítě nemluví s nikým, jedná se o absolutní mutizmus.

2. Afázie – je to porucha již vybudované schopnosti řeči, je způsobena poškozením mozku. Jedná se o úplnou nebo částečnou ztrátu schopnosti rozumět řeči, nebo smysluplně artikulovat. Při motorické nemůže mluvit, nebo mluví obtížně, gramaticky nesprávně Nemocný slyší, mluvené řeči rozumí, ale není schopen se vyjádřit. Při senzorické má řeč zachovanou, většinou mluví srozumitelně a plynule, ale jeho slova nedávají smysl. Nemocný vnímá naši řeč jako cizí, např. zeptáme se ho, jak se mu daří, nemocný řekne - mám hlad.

3. Vývojová dysfázie – porucha řeči u dětí. Normálně intelektově nadané a slyšící dítě má potíže s osvojováním svého jazyka. Vyjadřuje se s chybnou gramatikou, vynechává slova, hůře rozumí mluvené řeči. Vývoj řeči neodpovídá věku dítěte.

4. Alálie- dítě nemluví vůbec