FRANCOUZSKÁ LITERATURA 20. STOLET

- pro děti

JEAN GIRAUDOUX (1882 – 1944)

- významný dramatik meziválečného období, na počátku své tvorby se proslavil románem „Zuzanka a Tichý

oceán“ (snové, fantastické, vytříbený jazyk)

- od 30.let psal dramata s humanistickými ideály

„Chailot“

„Nová Elektra“

„Ondina“

„Trojská válka nebude“

- protiválečné

JEAN ANOUILH (1910 - 87)

- významný francouzský dramatik, zobrazuje hrdiny s individuálním protestem proti danému stavu věcí

- svá dramata dělil do několika druhů, především je však dělil na černé a růžové, ty černé jsou vážné a zobrazují

mladého, nekompromisního a idealistického hrdinu, který na konci volí smrt, v růžových ( komediích ) je

zobrazen často podobný hrdina, ale díky pohádkovému prostředí končí vše šťastně

„Antigona“

„Skřivánek“

- o Johance z Arku

„Jeskyně“

„Cestující bez zavazadel“

„Ples zlodějů“

ARMAND SALACROU (1899 - ?)

- začínal jako surrealista, levicově orientovaný autor

„Neznámá z Marsu“

„Příliš počestná žena“

„Volná žena“

„Noci hněvu“

FRANCOUZSKÁ POVÁLEČNÁ LITERATURA

- v této době se šíří dva základní proudy

• Realismus (syntetický)

- především téma války a válečného odboje, aktuální problematika jako studená válka + kolonialismus +

zneužívání techniky

LOUIS ARAGON

ANDRÉ STIL

PIERRE DAIX

ROGER VAILLAND

• Existencialismus (analytický)

- rozšířený + vlivný, vycházel z individualistické filosofie → člověk je odsouzen k životu, rozhoduje si o

něm sám

JEAN PAUL SARTRE

ALBERT CAMUS

Dále vzniká :

• Nový román

- nemá tradiční dějovost ani charakteristiku postav, skutečnost je redukována na popis věcí a jevů, bez příčinné

či časové chronologie (nesnadná orientace v čase), je „antirománem“

- situace je nahlížena prostřednictvím zúčastněných postav, není zde vševědoucí vypravěč, je zde tedy více

variant jednoho jevu, aniž je možné odhadnout, která je pravdivá

- postavy jsou nezřetelné, většinou pojmenovány jako „on“, „ona“…

- experimentování s jazykem, hlásí se k odkazu Dostojevského, Kafky, Faulknera, Prousta…

- objevují se detektivní témata, motivy bloudění a pátrání

ALAIN ROBERT-GRILLET

BUTORB

NATHALIE SARRAUTOVÁ

• Absurdní drama

- výrazněji se začíná projevovat od 50.let 20.století

- absurdita je zde životním pocitem bezmocného člověka (lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost

komunikace, vládne pocit odcizení)

- je zde nepřítomnost souvislého děje, neexistuje psychologická motivace jednání postav

- devalvace jazyka, která ztrácí svou sdělovací funkci

- za praotce absurdního dramatu je považován Alfred Jarry

EUGÉNE IONESCO

SAMUEL BECKETT

EDWARD ALBEE (Anglie)

ELSA TRIOLETTOVÁ

- ruská novinářka, žena Louise Aragona, za války působila v odboji

„Dostaveníčko cizinců“

„Nylonový věk“

- trilogie

• „Růže na úvěr“

• „Lunapark“

• „Schválnosti života“