NOVÉ UMĚLECKÉ SMĚRY 19. STOLETÍ, PROKLETÍ BÁSNÍCI%0A

JEAN RICTUS (1867 – 1933)

- vlastním jménem Gabriel Randon

- proletář, recitoval své verše v kabaretech, psal z básně prostředí pařížské periferie - pocity vyděděnců

společnosti, autobiografické prvky

- odmítá symbolismus, spíše naturalistický charakter

„Samomluvy chudého“

„Nářky“

„Kantilény neštěstí“

PAUL CLAUDEL (1868 – 1955)

- druhá vlna symbolismu, působil v diplomatických službách, před 1.světovou válkou i v Praze

- silná náboženská orientace - katolické básnictví, velký vliv na naše katolicky orientované tvůrce mezi dvěma

světovými válkami

„Obrázky z Čech“

„Tři básně z války“

„Skupina apoštolů“

PAUL VALÉRI (1871 – 1945)

- básník, teoretik, navazuje na tradici symbolistů

- studoval matematiku - důraz na intelekt v poezii, jeho dílo velmi individualistické

„Album starých veršů“

„Hřbitov u moře“

- jeho eseje : „Úvod do poetiky“ a „Literatura“

- do této doby spadá i tvorba nezařaditelného autora, kterým byl:

ALFRED JARRY (1873 – 1907)

- spisovatel symbolistního období, ale nepatří mezi ně, jeho život a dílo je jakýmsi chronologickým sledem

výtržností a mystifikací

- byl zcela mimořádným studentem, měl fenomenální paměť

- v 15 letech napsal loutkovou hru „Král Ubu“ – parodie na historické hrdinské hry, poté vytvořil celý tzv.

- ubuovský cyklus:

• „Ubu paroháčem“

• „Ubu spoutaný“

• „Ubu na homoli“

• „Almanachy otce Ubu“

- psal také prózu:

„Patafyzika“

- parodie na pozitivistický výklad světa, vytvořil zde postavu „blba vědeckého“, tato kniha vyšla až po jeho smrti

„Nadsamec“

- hlavní hrdina Ondřej Marceuil absolvuje na kole závod dlouhý deset tisíc mil a zvítězí nad rychlíkovou

lokomotivou atd., během 24 hodin zopakuje dvaaosmdesátkrát milostný akt a dokáže tak, že se člověk vyrovná

stroji

Postavy, kterými Alfred Jarry obohatil světovou literaturu, mají jedno společné : jsou to spíše monstra než lidé. Takový není jen otec Ubu a patafyzik Faustroll, ale i Messalina, hrdinka Jarryho stejnojmenného románu, žena císaře Claudia, která noc co noc tajně opouští manželské lože, aby nabízela své neukojitelné tělo zástupu čekajících vojáků v nevěstinci.

EMIL VERHAEREN (1855 – 1916)

- Belgičan, rozsáhlé básnické dílo, intimní lyrika + lyrika společenská

- byl socialistou, zobrazoval všední obyčejný život, ve svých básních podává obraz velkoměsta - směr

symbolismus i civilismus (opojení civilizací – městy, technikou), obavy z budoucnosti

„Rudá křídla války“

„Chapadlovitá města“

MAURICE MAETERLINCK (1862 – 1949)

- belgický spisovatel píšící francouzsky, nositel Nobelovy ceny za literaturu

- jako první uvedl symbolismus do dramatu

- pesimistický fatalismus, tajemnost, osudová moc v podobě lásky a smrti

„Slepci“

„Princezna Maléna“

- v druhé fázi své tvorby přechází k většímu optimismu - myšlenka lepšího života