14. Jedinec a skupina

průběhu se mohou měnit

6. pudy

–> vrozená síla k činnosti k uspokojení

biologických potřeb

7. instinkty

–> soubor nepodmíněných reflexů

8. zvyk

– postoje – sklon člověka jednat v určité situaci určitým způsobem a reagovat ustáleným

způsobem na předměty a osoby

– v průběhu života se mění – jsou závislé na prostředí, výchově a zkušenostech

– dělení podle převládající složky: 1. názor

–> založený na představě

2. smýšlení

–> racionální

3. víra

–> iracionální

– sociální percepce – to, jak vnímáme ostatní osoby

– je determinováno naší zkušeností, referenčním systémem

– je ovlivněna: 1. vztahem k jedinci vztah

2. kontextem, v jakém probíhá percepce

3. osobami, které jsou přítomny sociální situaci

4. osobním laděním

– sociální role – jednání jedince, který zastává určitou společenskou pozici

– je pozorovatelná a měnitelná

– učíme se jim v procesu socializace

– každý člověk zastává více sociálních rolí

– osvojujeme si odzkoušené a funkční vzorce chování v určité situaci

– mohou se vzájemně prolínat, spojovat i vylučovat

– postoj k roli: 1. odmítnutí

2. přijetí

3. fanatické ztotožnění

–> např. vztah policisty k vlastní rodině

4. distance od role

–> jedinec roli vnějškově plní, ale vnitřně se s ní

neztotožňuje

– rolové přetížení – jedinec je natolik zatížen rolemi, že není schopen

adekvátně reagovat – je pod stresem

– rolový tlak – silná očekávání, která vycházejí z okolí na jedince

– typy rolí: 1. krátkodobé x dlouhodobé

–> např. návštěvník divadla x matka

2. skupinové x individuální

–> družstvo x trenér

3. nucené x volené

–> dívka x právník

– konflikt rolí: 1. v rámci jedné role

–> jedinec se nedokáže vyrovnat s požadavky ostatních

2. mezi dvěma rolemi

–> očekávání jedné role je v rozporu s očekáváním druhé

3. já x role

–> spor mezi potřebami a schopnostmi jedince

s očekávaným chováním vyplývajícím z role

– řeč – schopnost vyjádřit artikulovanými zvuky obsah vědomí

– proces, který slouží lidem k vzájemnému dorozumívání (komunikaci), k myšlení,

k působení na druhé lidi i na sebe sama

– vyjadřuje naše city, nálady a emoce

– řeč je nástrojem myšlení, vyjadřuje naše myšlenky

– nástrojem řeči je jazyk

– specificky lidský prostředek komunikace

– 2 stránky: obsahová (co říkáme), formální (jak to říkáme)

– různé funkce: komunikativní, myšlenková, estetická, expresivní, apelativní

– druhy řeči: 1. vnější

–> základní forma řeči, kterou se obracíme s pomocí slov určitého

jazyka k druhým lidem

–> mluvená (intonace, zabarvení, síla hlasu, mimika, rychlost,

gestikulace)

–> psaná (není provázena mimořečovými prostředky, užívají se také

symboly a obrázkové znaky)