14. Jedinec a skupina

– mimika – obličejové pohyby

– výraz tváře – vypovídá zejména o citech

– zraková komunikace – při komunikaci by se mělo dívat do očí

– jde o délku pohledu (cca 3 sek)

– vyjadřujeme jí vyzývavost, pohoršení,

ponížení...

– posturologie = věda zabývající se pohyby, postojem těla,

posedy

– proxemika = věda o vzdálenosti osob při komunikaci

–> intimní (35 cm), osobní (120 cm), společenská

(350 cm), veřejná (nad 350 cm)

– haptika = věda zabývající se dotyky

– více se dotýkají mladí lidé a ženy

– symbolická komunikace – komunikace prostřednictvím symbolů, kterým lidé určité kultury

dávají určité významy (např. kříž, srdce)

– identita člověka – pocit svébytnosti, jedinečnosti a odlišitelnosti individua od druhých

– vědomí smysluplné entity a nepřerušovaného bytí jedince, jež není

pouhým souhrnem dílčích identifikací, ale nově vzniklou kvalitou

vlastností a postojů, projevující se v sebeuvědomění, sebepojetí

a uceleném sebeprožívání

– image člověka – psychický otisk reality subjektu přepracovaný do formy dojmu (obraz

reality)

– kopie objektivního, vycházející z přijetí smyslové kvality bez racionálního

zhodnocení

– přijetí určitého soudu bez náležité argumentace

– haló efekt – zkreslené hodnocení podle povrchního, ale nápadného dojmu

– hodnocení na základě prvního dojmu

– hodnotová orientace – více či méně souvislý a stabilní systém hodnot regulující

a usměrňující chování jedince

– hierarchicky uspořádaný soubor hodnot přijatých jedincem,

sociální skupinou nebo společností

– soustava zobecněných postojů, zájmů a tendencí jednat za

určitých okolností určitým způsobem

– tvoří nejdůležitější součást vnitřní struktury osobnosti, odráží její

životní zkušenost, umožňuje rozlišovat podstatné a nepodstatné,

významné a nedůležité pro daného člověka

– závisí na řadě faktorů, na osobnosti a věku jedince, na stupni

a formách jeho adaptace vůči sociálnímu okolí, na kulturním

prostředí

– hlavním obsahem hodnotové orientace jsou světonázorové,

zejména filozofická, politická a morální přesvědčení člověka, jeho

stabilní a hluboká oddanost určitým mravním zásadám