Šolochov Osud člověka

- účastník bojů v Tichomoří

- držitel dvou Pulitzerových cen

dílo: Nazí a mrtví – protiválečný román s autobiografickými prvky

Americký sen, Katova píseň, Duch Děvky

Joseph Heller (1923–1999)

- americký spisovatel, satirický novelista

- roku 1975 profesor literatury City College

- v jeho dílech se odráží vlastní zkušenosti

- píše o 2. sv. válce (označen jako jeden z nejlepších satiriků po 2. sv. válce)

- projevem kritiky je černý humor, ironie až satira

Hlava XXII, Gold za všechny peníze

Německá literatura:

Robert Merle (1908–2004)

- francouzský romanopisec, dramatik a překladatel

Malevil – utopický sci-fi román

Dědictví otců – 13dílná historická sága

Smrt je mým řemeslem – román s tematikou koncentračních táborů

• názvy (případně obsahy) dalších autorových děl

- zpočátku ovlivněn expresionismem a naturalismem

- časté téma: kozáci, ruská občanská válka, druhá světová válka

- realistické pojetí děl

- všechna díla jsou poplatná době

Donské povídky, Azurová step – povídky, původně časopisecky

Tichý Don I–IV – život kozáků za první světové války, Velké říjnové revoluce a ruské občanské války

- hlavní hrdina Grigorij Melechov

Rozrušená země – dvoudílný román o kolektivizaci zemědělství

Škola nenávisti, Bojovali za vlast – práce z dob Velké vlastenecké války

• literární druh

epika

• literární žánr

psychologická humanistická povídka (někde uváděna též novela, ale v textu není nečekaný zvrat)

• literární forma

próza

• typ vypravěče

ich-forma (vypravěč nemá jméno, pravděpodobně je jím sám autor)

• dominantní slohový postup

vyprávěcí

• vysvětlení názvu díla

Osud člověka – Povídky vypráví o životním osudu bývalého vojáka Andreje Sokolova.

• posouzení aktuálnosti díla

Poválečná ruská situace není aktuální. Stále aktuální je potřeba člověka mít někoho blízkého.

• určení místa a času textu

místo: horní Don, místo, kde vypravěč a Andrej čekají na pramici

čas: „první poválečné jaro“ – roku 1946

• stručné nastínění děje

Vypravěč cestuje do šedesát kilometrů vzdálené vsi, cestou přebrodí řeku a na druhém břehu potkává bývalého vojáka, řidiče jako on, s asi šestiletým chlapcem. Společně čekají na pramici a voják zatím vypráví o svém životě.

Brzy se oženil a našel si hodnou ženu Irinu, se kterou měl dvě dcery a syna. Nežili si špatně, postavili malý domek, ale on musel narukovat. Ve válce byl dvakrát raněn a padl do zajetí fašistů. Ti neváhali zastřelit toho, kdo se jim nelíbil. Na noc nahnali zajatce do kostela, kde vyslechl hovor dvou dalších; jeden chtěl udat druhého. Ráno udavače vlastníma rukama zadusil, byla to jeho první vražda. Brzy se mu podařilo utéct, ale byl dopaden a další dva roky strávil v lágrech po celém Německu. Kolem něj pomírali další a další Rusové, ale on, i když zesláblý a vyhublý, vydržel. Při práci v kamenolomu Andrej Sokolov řekl, že lámou kamene moc, a měl za to být zastřelen komandantem Müllerem. Byl předveden a měl si před smrtí připít na německé vítězství, což odmítl. To se Müllerovi líbilo, nechal ho žít, a dokonce mu věnoval chleba a špek. O všechno se poctivě rozdělil s ostatními vězni.