Solženicyn Jeden den Ivana Děnisoviče

pracovní tábor na Sibiři

čas: 50. léta 20. století

• stručné nastínění děje

Jedná se o popis jednoho obyčejného dne v gulagu na Sibiři vězně Ivana Děnisoviče Šuchova, prostého člověka, původem ruského rolníka, který za 2. světové války upadl do německého zajetí a následně byl sovětskou vládou označen za špióna a odsouzen k 10 letům vězení v pracovních táborech za velezradu. Popisuje životní podmínky v táboře, zimu, nedostatečné jídlo, vztahy s dozorci i spolubydlícími, opakované tresty a těžkou fyzickou práci vězňů. Konkrétní popis dne od budíčku po večerku, zlovůli dozorců a otřesné poměry a podmínky trestanců v období stalinismu.

• určení smyslu díla

Poukázat na podmínky života odsouzených do pracovních táborů v Rusku a chování dozorců.

• pravděpodobný adresát

Solženicyn toužil ukázat a popsat lidem reálné zážitky, bez příkras a zlehčování, jak to opravdu chodí v těchto pracovních táborech.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Jeden den I. Děnisoviče je první autorova kniha a stala se asi nejznámější po celém světě, autor v řadě svých děl převážně kritizuje a popisuje poměry v Rusku, podává svědectví vlastních zážitků z lágrů a vyhnanství.

• tematicky podobné dílo

Slavomir Rawicz - Dlouhá cesta (1956) – hlavní hrdina vypráví vlastní příběh o odsouzení k 25 letům nucených prací v ruském gulagu

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

- zfilmováno: Jeden den Ivana Děnisoviče, Velká Británie/Norsko, 1970

- film byl natočen ve stejném roce, kdy byl Solženicyn navržen na Nobelovu cenu za literaturu

Vždycky vstával Šuchov hned, jak se ozval budíček, dnes ale nevstal. Už včera nebyl nějak ve své kůži, bůhví co to bylo, napůl ho rozrážela zimnice, napůl měl v celém těle lámání. Ani v noci se pořádně nezahřál. V polospánku mu chvílemi připadalo, že se doopravdy rozstonal, chvílemi, že je mu líp. Pořád si přál, aby ještě nebylo ráno. Ale ráno přišlo v svůj čas.

Ostatně, jak se tady zahřát - okno na prst zamrzlé a na stěnách kolem celého stropu - barák je pořádná haluzna! - bílá pavučinka. Jinovatka. Šuchov nevstával. Ležel na horní palandě dvojáku, deku a vatovaný kabát přetažené přes hlavu a chodidla v jednom rukávu blůzy. Neviděl nic, ale podle zvuků rozeznával všechno, co se děje v celém baráku i v koutě, kde spala jeho parta. Třeba teď. Dva dědci ztěžka šlapou, jak nesou po chodbě jednu z beček - vejde se do ní osm kbelíků! Prý služba pro invalidy, lehká práce. Jen ať to někdo zkusí vynést ji a nerozlejt! Teď zase žuchla u pětasedmesátky o zem hromada válenek ze sušárny. Aha, a teď i u nás (naše parta byla dnes v sušárně taky na řadě). Parťák a jeho zástupce se obouvají mlčky, jejich dvoják vrže. Zástupce teď půjde do výdejny pro chleba a parťák na štáb, do výrobně plánovacího oddělení.