Šrámek Stříbrný vítr

Jeníka rodiče poslali z maloměsta na gymnázium do Prahy. Zde se z Jeníka stává muž, poznává svět dospělých a dospívá. Nejprve se přátelí se Staňkem, poté se studentem Valentou. První sexuální zkušenost Jeník získává u vdovy Heleny z domu, v němž bydlí. Na prázdniny se Jeník vrací domů, kde nachází nemocnou matku a stále zatvrzelého otce. Jeník si vyčítá matčinu nemoc, myslí si, že za ni může on svým chováním. V zoufalství napíše báseň.

Se spolužákem Zachem, který se stal jeho nejlepším kamarádem, potom zavítal také do nevěstince. Bylo to v den osmnáctých narozenin. V učitelském sboru figuruje zlý katecheta, který své studenty špehuje. Zachovy návštěvy vykřičeného domu se brzy provalí a on je za to vyhozen ze školy. Jako jediný lidský se ukazuje profesor Ramler, který obdivuje mládí a elán mladých studentů. Ramler Jeníkovi poradil, aby se k ničemu nepřiznával, a tím ho uchránil před vyloučením.

Do děje románu je vložen Ramlerův příběh o lásce k Olze. Velmi ji miloval, ale ona se nechtěla vázat a odešla za jiným. Když ji po letech navštívil, zjistil, že se vůbec nezměnila.

Na konci knihy potkává Jeník Aničku Karasovou, které říká posedlá. Velmi se do ní zamiluje, ale ona jeho city neopětuje. Poslední věta románu dává najevo, že se Jan loučí se svým mládím.

● určení smyslu díla

Cílem románu je připomínat si stříbrný vítr, nenechat se zcela vtáhnout do zkostnatělého světa dospělých.

● pravděpodobný adresát

Dospívající mladý muž.

● zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Román byl vydán roku 1910, krátce po rozpuštění anarchistické skupiny. Vyjadřuje Šrámkovo autorské zklidnění.

● tematicky podobné dílo

Problematika dospívání:

J. D. Salinger: Kdo chytá v žitě – hlavní hrdina dospívá, ale stále je v něm kus dítěte.

● porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Film Stříbrný vítr Václava Kršky z roku 1954 je hodnocen 71 %. Hlavní roli hraje Eduard Cupák. Film odpovídá knižní předloze.

„Nasadili mi páni do divanu štěnice...,“ povídá vdova.

Stříkla špína, Jeník se odvrátil.

„Až ke mně mladý pán zase přijde, povím mu něco, čemu se hrozně podiví...,“ dodala ještě po chvilce.

Zavolala ze dvorku jednu ženu a odnášely spolu divan. I tu zatočila po něm ještě zelenýma očima.

Po chvilce šel také nahoru.

V mezaninu se otevřely dvéře a vdova naň zakývala. Měla prst na ústech, oči nastražené slídivě do všech koutů.

„Tak jen jdou, mladý pane...“

S tichým šelestem vzdouvala se a vyhrnovala jakási hrozná opona.

Když po hodině vyšel, jeho oči natrženě bloudily. Šel domů pavlačí. Už se šeřilo; opřel se o zábradlí.

Dvorek zahoustl už tmou a z dlažby vylézaly krysy.

Díval se dolů do dvorka velkým vyděšeným pohledem a třásl se zimou - -

Charakteristika úryvku z uměleckého textu: