Styron Sophiina volba

• určení smyslu díla

Kniha pokládá filozofické otázky: Existuje kolektivní vina? Co je zlo?

Příběh má ukázat hrůzy fašismu a jeho odraz na lidských duších, které zdeformoval a zničil. Také poukazuje na zaostalost amerického Jihu a problematiku rasismu.

• pravděpodobný adresát

Kdokoli – román ukazuje, že každý z nás je součástí kolektivní viny, aniž by za to mohl.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

- jedná se o Styronův čtvrtý poslední román

Námět ke knize údajně autora napadl při návštěvě Československa a polské Osvětimi roku 1974.

Kniha vyšla roku 1979 a vzbudila značný ohlas. V jižní Africe byla zakázána kvůli otevřené sexualitě a vulgárním výrazům. V Polsku byla zakázána kvůli přiznání polského antisemitismu. V roce 1980 se stala bestsellerem a získala Národní knižní cenu.

- román vyvolal rozporuplné pocity, autorovi bylo vyčítáno především to, že sám holocaust nezažil.

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Filmová verze vznikla 3 roky po vydání románu roku 1982. Film s Meryl Streeepovou v hlavní roli byl nominován na 5 Oskarů, získal jediného právě za hlavní ženskou roli. Režie Alan J. Pakula.

Příběh má i podobu opery, libreto i hudbu vytvořil Brit Nicholas Maw.

[...] A v tom okamžiku přešel z polohy trestající necitelnosti do otevřeného útoku, „Peut-être po všech těchhle miešoncich,“ řekl a upřel oči na Sophii, „snad mi můžeš vysvětlit, jak to, že jsi tady, ze všech těch lidí právě ty, procházíš se po všutkých těch ulicach, namočená v těch vyzývavých voňavkách, oddáváš se tajně neřesti ne s jedním, ale zrovna se dvěma – jen si to spočítejte, dámy a pánové – se dvěma chiropraktiky. Prostě kuješ železo, dokuď je řeřavé, abych neužil starego dobrego přísloví, zatímco v Osvětimi čekají pořád miliony mrtvých na odpověď.“ Náhle parodie zanechal. „Řekni mi, čím to, že ty, krásná Zawistowska, chodíš po zemi živých? Čím to, žes mohla dýchat čistý polský vzduch, zatímco se davy lidí v Osvětimi pomalu dusily v plynu? Vděčíš za to snad těm svým dobrým nádherným trikům a své mazané taktice, která dřímá v tvé roztomilé hlavičce? Odpověď by byla víc než vítaná.“

Sophii se z hrdla vydral hrozný sten, tak silný a mučivý, že by byl musel být slyšet v celém sále, nebýt hysterického skřehotání sester Andrewsových. Marie ve svých mukách na Kalvárii snad nemohla vydat zvuk bědnější. Otočil jsem se a podíval na Sophii. Ta se zatím vrhla tváří na stůl, takže jsem jí do obličeje neviděl, a ruce sevřené v pěst, s klouby smrtelně zbělelými, marně tiskla k uším. Slzy se jí řinuly z očí a dopadaly na kropenatou umakartovou desku stolečku. Zaslechl jsem myslím jen přidušené: „Ne! Ne! Menteur! To je lež!“

● atmosféra úryvku

Zlá, hádavá – Nathan má jeden ze svých záchvatů vzteku a zloby, je pod vlivem drog a snaží se Sophii ublížit.