Druhy datových měničů

DMZP. Jedná se o datové měniče v základním pásmu s potlačenou stejnosměrnou složkou (anglicky Baseband Modem). Do kabelových párů tvořících telekomunikační okruh mohou být vloženy translátory, případně regenerační zesilovače. Jak translátory, tak regenerační zesilovače potlačují stejnosměrnou složku, ale přitom přenášejí i velmi nízké kmitočty. Chceme-li takovým kanálem přenášet data v základní poloze, musí z něj být předem odstraněna stejnosměrná složka. Vhodný linkový signál vzniká překódováním původního datového signálu s použitím tzv. linkového kódu.

Linkový kód musí především potlačovat stejnosměrnou složku a umožnit snadné odvození taktovacího signálu na přijímací straně. U dvoufázového signálu je zvětšen počet stavových přechodů rozpůlením jednotkového intervalu. Binární stav 1 je vyjádřen přechodem +/- a stav 0 pak přechodem -/+. Jiným používaným signálem je bipolární signál (AMI), který je třístavový. Binární stav 0 je vyjádřen nulovým napětím, binární stav 1 pak střídavě kladným a záporným napětím.

Zjednodušené principiální schéma typického měniče DMZP pro čtyřdrátové připojení je uvedeno na obr. 11.2.

Obr. 11.2. Obecné schéma typického DMZP.

Takovéto měniče mohou zpracovávat asynchronní nebo synchronní signály v duplexním provozu buď na čtyřdrátových, nebo i dvoudrátových vedeních. Přenosové rychlosti jsou od řádu kbit/s až do řádu Mbit/s. Největší překlenutá vzdálenost činní u měničů di rychlosti 19,2 kbit/s až desítky km, při rychlosti 64 kbit/s až 512 kbit/s zhruba 10 km a při rychlosti 1 Mbit/s asi 5 km. Přestože nabídka firem vyrábějících různé typy DMZP obsahuje měniče zhruba stejných parametrů, nejsou tyto měniče kompatibilní.

HDSL, SDSL. Tyto měniče pro digitální vysokorychlostní účastnické přípojky jsou podrobně popsány v kapitole 18. Principy a vlastnosti vysokorychlostních sítí xDSL.

ADSL, VDSL. Tyto měniče pro digitální vysokorychlostní účastnické přípojky jsou podrobně popsány v kapitole 18. Principy a vlastnosti vysokorychlostních sítí xDSL.

Širokopásmové modemy. Některé datové aplikace vyžadují přenos zpráv velkými přenosovými rychlostmi. Jednou z prvních takových možností byly tzv. širokopásmové modemy, které se nasazovaly na široké analogové kanály. Nejčastější bylo použití primární skupiny nosných systémů o šířce 48 kHz ve frekvenčním rozsahu 60-108 kHz. Tyto modemy jsou standardizovány doporučeními ITU-T V.35, V.36 a V.37 a umožňují přenášet data s přenosovou rychlostí 48-144 kbit/s. Skramblovaný signál je podroben amplitudové modulaci s částečně potlačeným postraním pásmem a nosným kmitočtem 100 kHz. Na kmitočtu 104,08 kHz je přenášen pilotní řídící signál primární skupiny.

Obecně je však možno říci, že význam širokopásmových modemů klesá úměrně s digitalizací dálkových okruhů a realizací datových sítí s komutací paketů a jiných širokopásmových sítí.