Základní pojmy z teorie přenosu

• telekomunikační spoj – soubor technických prostředků umožňujících telekomunikační přenos zpráv mezi dvěma místy, bez ohledu na druh použitých prostředků a druhu přenosu

• signál – fyzický nosič zpráv sloužící zejména k jejich přenosu prostředím

• signál analogový (spojitý) – signál vyjadřující zprávu pomocí neomezeného počtu hodnot určité fyzikální veličiny (např. amplitudy, kmitočtu aj.)

• signál diskrétní (nespojitý) – signál, který je nespojitý buď v čase, nebo v amplitudě, nebo v čase i amplitudě

• signál digitální (číslicový) – signál nespojitý v čase i amplitudě vyjadřující zprávu pomocí omezeného počtu hodnot určité fyzikální veličiny

• kanál (telekomunikační kanál) – soubor technických prostředků umožňujících jednosměrný přenos signálu mezi dvěma místy bez ohledu na druh použitých prostředků

• kód – a) soustava pravidel pro přeměnu zprávy na signál

b) jiný název pro abecedu zdroje zpráv

c) soubor převodních vztahů mezi různými abecedami zdrojů zpráv

• kódování zprávy – proces, při kterém se jednotlivým prvkům zprávy přiřazují stavy určitých parametrů signálu

• dekódování zprávy – proces opačný procesu kódování

• modulace – proces, při kterém se, v závislosti na změně signálu nesoucího zprávu, vyvolává změna určitého parametru elektromagnetického vlnění

• demodulace – proces fyzikálně shodný s modulací

• přenosová cesta – soubor technických prostředků a prostředí, překlenující vzdálenost mezi zdrojem a příjemcem zprávy, po kterém se přenáší vhodně přeměněné elektrické signály

• zkreslení zprávy (signálu) – jev snižují věrnost původní zprávy vlivem vnitřních vlastností telekomunikačního spoje

• rušení zprávy (signálu), interference – jev snižující věrnost původní zprávy v důsledku vnějších vlivů

• šum (hluk) – náhodné či systematické vlivy působící na signál v přenosovém kanálu, které mohou vznikat v něm samotném nebo do něj vnikat zvenčí

Má-li být přenos obousměrný, je nutno mít k dispozici ještě další kanál pro opačný směr, a tím dochází k vytvoření tzv. telekomunikačního okruhu. Telekomunikační okruh, často jen okruh, je tedy pár vzájemně přiřazených protisměrných kanálů umožňujících protisměrnou komunikaci. Protisměrná komunikace může probíhat pomocí dvou základních způsobů přenosu:

• poloduplexní přenos – přenos signálu okruhem střídavě v jednom či druhém směru

• duplexní přenos – přenos signálu okruhem současně v obou směrech

Z účelového hlediska můžeme pak telekomunikační přenosy rozdělit do třech základních skupin:

• hromadné přenosy – jednosměrné přenosy, při nichž se stejná zpráva z jediného zdroje přenáší po společné přenosové cestě k většímu počtu příjemců (televize, rozhlas, hromadné dálkové ovládání)

• účastnické přenosy – obousměrné přenosy konverzačního typu přes komunikační zařízení ve veřejné sféře (telefonie, přenos dat mezi účastníky)

• služební přenosy – ostatní jednosměrné i obousměrné přenosy pro dorozumívání, dálkové měření, dálkovou signalizaci a ovládání, služební účely v neveřejné sféře