Synchronní digitální hierarchie - SDH
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Synchronní digitální hierarchie – SDH
Postupem doby rostly nároky na kapacitu přenosových prostředků, a to nejen díky rozmachu telefonního provozu, ale zejména z důvodu prudkého nárůstu požadavků na přenos dat. Přidávání dalších stupňů do plesiochronní digitální hierarchie by nebylo efektivní a ani technicky schůdné. Bylo nutné vytvořit novou hierarchii na odlišných principech, která by navíc byla celosvětově standardizována. Tak vznikla synchronní digitální hierarchie, s těmito hlavními znaky:
• používá se řízené prokládání po celých bytech (8 bitů), takže pomocí adresace informačního pole tzv. ukazatelem se lze dostat k žádané informaci (kanálový interval) i v rámcích signálů vyšších řádů,
• veškeré signály v SDH se multiplexují synchronně s pevným časovým vztahem mezi signálem vyššího a nižšího řádu,
• počítá se s vysokými přenosovými rychlostmi, nejnižší stupeň SDH začíná přibližně v oblasti, kde PDH končí (140-155 Mbit/s),
• standardizovaným přenosovým médiem je optické vlákno dovolující vysoké přenosové rychlosti až desítek Gbit/s (s pomocí vlnového muldexu WDM až Tbit/s, viz [1] ),
• standardizovaný způsob řízení přenosové sítě a pružné zajištění bezchybného provozu i při poruchách.
Pro větší flexibilitu multiplexování a sjednocení evropské a americké hierarchie obsahují však rámce SDH více pomocných a výplňových informací (tzv. záhlaví).
Celosvětově standardizovaná technologie SDH vychází z amerického standardu SONET (Synchronous Optical Network), kde signálu STM-1 synchronní digitální hierarchie v podstatě odpovídá druhý hierarchický stupeň STS-3.
Hierarchické stupně SDH
Základní signály synchronní digitální hierarchie se nazývají synchronní transportní moduly STM-N, kde N vyjadřuje hierarchický stupeň. Nejnižší v hierarchii je STM-1, další se tvoří sdružováním vždy čtyř signálů nižšího řádu, takže následují STM-4, STM-16, STM-64. Číslo N nám tedy udává, do kolika signálů STM-1 lze STM-N demultiplexovat.
Rámec STM-1 se kreslí podobně jako rámce signálů vyšších řádů v PDH ve tvaru tabulky, kde jednotlivé byty po sobě následují po řádcích zleva doprava. U STM-1 máme 9 řádků po 270 bytech (obr. 2.1). Prvních 9 bytů každého řádku nese pomocnou informaci (záhlaví): v prvním řádku synchroskupinu rámcového souběhu, dále zabezpečení, služební a řídicí datové kanály, ve čtvrtém řádku ukazatel atd. Zbylých 261 bytů každého řádku tvoří informační pole pro přenos signálu (tzv. užitečné zátěže) v podobě tzv. virtuálního kontejneru VC-4. Kontejnerem se v SDH nazývá rámec bezprostředně určený pro přenos signálů. Virtuální proto, že nemá v informačním poli STM-1 stálou polohu, ale na základě hodnoty ukazatele může začínat kdekoli v informačním poli.