Synchronní digitální hierarchie - SDH

Pokud budou oba signály taktovány stejnou frekvencí a budou mít tedy přesně stejnou přenosovou rychlost, bude fázový rozdíl konstantní a hodnota ukazatele bude stále stejná. Ukazatel PTR tedy číselné udává velikost fázového posuvu mezi VC-4 a rámcem signálu STM-1.

Složitější situace nastane, když taktovací frekvence budou různé a různé budou i přenosové rychlosti STM-1. Nejprve pro f1<f2 (obr. 2.6), kdy signál ve směru B-C stále předbíhá signál A-B, což se projevuje na nižší délce rámce (124,85 μs). Je vidět, že jednu pozici v informačním poli vynecháváme (v daném čase na ní nemáme co uložit). Tato pozice je přesně definovaná adresou 0 hned v řádku za ukazatelem. Podobně jako u PDH došlo k jejímu vyplnění neužitečnou informací čili provedl se kladný stuffing. V následujícím rámci začíná VC-4 o jednu pozici dále. Ukazatel STM-1 B-C se novým podmínkám přizpůsobí, zvětší se o jedničku a ukazuje aktuální polohu začátku VC-4 (696+1=697).

Při f1>f2 (obr. 2.7), kdy se signál ze směru B-C zpožďuje za signálem A-B, což se projevuje větší délkou rámce (125,15 μs), dochází naopak k situaci, kdy nestačí místo v informačním poli. Abychom neztratili část přenášeného signálu, ukládá mé jej na určené místo mimo informační pole společně s ukazatelem. Provedl se záporný stuffing a ukazatel snižuje svou hodnotu o jedničku. Podle potřeby se tedy provádí buď kladný, nebo záporný stuffing, použitou metodu nazýváme souhrne kombinovaným stuffingem.

Pomocí dynamických změn ukazatele dokážeme vyrovnávat přenosové rychlosti mezi signály v rámci STM signálů.Ve skutečnosti jsou odchylky taktovacích frekvencí malé a nepočítá se, že k vyrovnání dojde dříve než po třech rámcích. Adresování informačního pole se provádí po trojicích bytů.

Pomocí ukazatele se dokáže zařízení SDH orientovat v rámci a vždy ví, kde začíná příslušný virtuální kontejner. Vlivem změn ukazatele virtuální kontejnery „plavou“ v rámci STM. Podobná je situace u kontejnerů nižšího řádu VC-3 a VC-12, kde pracuje ukazatel nižší úrovně na stejném principu.

Uspořádání síťových uzlů SDH

Síťové uzly SDH (uzly přenosové sítě SDH) mají jednotnou skladbu a výrobci je konstruují jako univerzální stavebnice, kde volbou typu a počtu zásuvných karet volíme funkci: opakovač, ukončující muldex, vydělovací muldex, digitální rozvaděč (Cross-connect) apod. Nejčastěji se můžeme setkat s vydělovacím muldexem ADM (Add-Drop Muldex), jehož blokové schéma je na obr. 2.8.

Na první pohled je patrný průběžný směr přenosu zleva doprava a naopak mezi linkovými rozhraními STM-1, označenými podle světových stran z angličtiny West a East (formální označení neodpovídá zeměpisným světovým stranám). Zdola přivádíme příspěvkové signály, které chceme přepravovat sítí, např. PDH 140 Mbit/s, 34 Mbit/s, 2 Mbit/s. Jádrem zařízení je digitální přepojovač, přes který jde veškerý provoz přenosového uzlu. Pro zajištění spolehlivosti se obvykle zálohuje druhým shodným přepojovačem, na nějž se přepne provoz v případě výpadku prvního. Přepojovač se realizuje jako časoprostorové spojovací pole, které pracuje na úrovni všech potřebných multiplexních jednotek VC-4, VC-3, VC-12. Schématické znázornění možného propojení ukazuje obr. 2.9, kde jsou naznačeny jednotlivé časové polohy (Time Slot) uvnitř signálu STM-1. Virtuální kontejner VC-12 prochází průběžně z časové polohy STM-1 West 1-1-1 do polohy STM-1 East 3-1-1. Příspěvkový signál 2 Mbit/s začleňujeme prostřednictvím VC-12 do STM-1 East v časové poloze 3-1-2 atd. (značení x-y-z podle obr. 2.3).