Synchronní digitální hierarchie - SDH

U všech hierarchických stupňů a multiplexních jednotek v SDH je důsledně udržována délka rámce 125 ns jako u PCM 1. řádu, viz [2].

Přenosovou rychlost můžeme snadno spočítat, vynásobíme-li rozměry tabulky počtem bitů v bytu a opakovači frekvencí rámců (8 kHz): .

Přenosové rychlosti signálů vyšších řádů budou narozdíl od PDH vždy přesným čtyřnásobkem (tab. 2.1).

Signály nižších řádů se prokládají synchronně po bytech v signál vyššího řádu (ve schématickém znázornění struktury rámce se proloží sloupce tabulky). Tabulka bude mít vždy 9 řádek, počet bytů v řádku poroste v násobcích čtyř (např. u STM-4 celkem 1080 bytů, z toho 36 záhlaví a 1044 informační pole).

Tab. 2.1 Hierarchické stupně SDH

Začleňování signálů PDH do SDH

Poměrně složitá vnitřní multiplexní struktura SDH počítá se začleňováním nejrůznějších typů signálů PDH evropské, americké i japonské hierarchie. Z těchto důvodů bylo vytvořeno jemnější členění rámce STM-1 na nižší multiplexní jednotky, které lze různě kombinovat, aby se dosáhlo univerzálnosti použití. Základní jednotkou je již zmíněný virtuální kontejner (nese přenášený signál). Rozlišují se číselně podle řádu (l až 4), případně typu.

Virtuální kontejner VC-4 vyplňuje celé informační pole STM-1 2349 bytů (viz obr. 2.1). Do VC-4 se může uložit signál PDH 4. řádu 140 Mbit/s. K signálu se připojuje záhlaví cesty, které s ním putuje společně od uložení do VC až na místo určení.

Signál STM-1 může přenášet jediný signál PDH 4. řádu.

Prostřednictvím virtuálního kontejneru VC-3 lze přenést signál PDH 3. řádu 34 Mbit/s (obr. 2.1) opět společně se záhlavím cesty. Přidáním ukazatele k virtuálnímu kontejneru VC3 vznikne příspěvková jednotka TU-3 (Tributary Unit).

Obr. 2.2 Začleňování PDH 3. řádu

Tři příspěvkové jednotky TU-3 se multiplexují prokládáním po bytech a uloží se do VC-4. Ten tvoří užitečný náklad signálu STM-1, jak bylo výše uvedeno. Signál STM-1 může přenášet nejvýše tři signály PDH 3. řádu.

Signál PCM30/32 - 2048 kbit/s se ukládá, jak je vidět na obr. 2.3, do kontejneru VC-12 (čteme jedna-dva, nikoli dvanáct, neboli kontejner 1. řádu, druhého druhu). Signál PDH 2.řádu přeskakujeme záměrně, protože z důvodu zjednodušení multiplexní struktury se s jeho přímým ukládáním nepočítá. Podobně vynecháváme virtuální kontejner VC-2, který v evropské hierarchii nemá využití. Přidáním ukazatele získáme příspěvkovou jednotku TU-12. Multiplexováním tří příspěvkových jednotek vzniká skupina příspěvkových jednotek a dalším multiplexováním, tentokrát s násobkem sedmi vzniká skupina příspěvkových jednotek, která je stejného řádu jako VC-3. Konečně multiplexováním do VC-4 je dokončeno naplnění informačního pole signálu STM-1. Časové polohy příspěvkových signálů se označují kombinací X-Y-Z v souladu s multiplexováním ve třech stupních.