Onemocnění pohybové soustavy

25. Onemocnění pohybové soustavy

1. DKK = dysplazie kyčelního kloubu

• Jako dysplazie se obecně označuje vývojové abnormální utváření kloubů, které má pak za následek patologický pohyb v kloubu nebo kloubech. Nastupuje sled na sebe navazujících událostí, který vede až k rozvoji artrózy. Postižený kloub je často bolestivý, může být oteklý, teplejší. Zvíře často kulhá nebo se nepohybuje zcela fyziologicky. Může být postižen kterýkoli kloub v těle.

• =vývojové, ne vrozené onemocněním

• ostihuje hlavně velká a obří plemena

• Pro DKK je typická volnost kyčelního klubu, jeho abnormální utváření a vývoj, což v pokročilém stádiu onemocnění vyústí v artrózu kyčelního kloubu

• Kyčelní kloub = kloube kulový, je tvořen hlavicí kosti stehení, která zapadá do kloubní jamky pánve

• U správně utvořeného kloubu je hlavice stehenní kosti v kloubní jamce pomocí vazu a kloubního pouzdra velice pevně fixována

• Při dysplazii je kloub volnější => hlavice stehenní kosti se z jamky při pohybu – částečně vyskakuje – vzniklá artróza

• Artróza je pro psa bolestivá

• Plemena:
  Obecně více postižená: bernardýn, bulmastif, novofundlandský pes, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, rotvajler, mastif, čau-čau, velký knírač, německý ovčák, gordon setr
  Obecně méně postižená: chrti, kolie, belgický ovčák, sibiřský husky, dalmatin, špic, flat-coated retrívr

• DKK se nevyhýbá ani křížencům a voříškům

• Klinické příznaky: Neochota k pohybu, kulhání, Problémy při vstávání => potíže „než se rozejde, Vrávorání pánevních končetin, Obroušené drápy pánevních končetin, Potíže při chůzi do schodů, uklouznutí při běhání do zatáčky, současné odrážení se oběma pánevními končetinami, Postupně i přesun těžiště a vyšší zátěž na předních končetinách

• Faktory přispívající k rozvoji DKK: Zvýšená fyzická zátěž v období růstu, Rychlý růst, Chybné utváření acetabula – aplazie, hypoplazie a porucha ve vývoji, Zpožděná osifikace kyčelní hlavice, Nedostatečné osvalení pánevních končetin,

• Možnosti diagnostiky: Manuální test – pro posouzení laxity kloubu, Penn HIP systém, RTG diagnostika v dospělosti – klasický VD extenzní snímek

• DKK se hodnotí těmito stupni: A–0 negativní, B–1 hraniční, C–2 lehký, D–3 střední, E–4 těžký

• Možnosti terapie
  1) Konzervativní terapie - Podstatou konzervativní léčby DKK je omezení zátěže a pohybových aktivit, u obézních pacientů je důležitá redukce hmotnosti
  2) Chirurgické řešení: Juvenilní pubická symfyziodéza – do 4-5 měsíců, Trojitá osteotomie pánve – do 6-12 měsíců, resekce hlavice stehenní kosti – do 20 kg

1. Endoprotéza kyčelního kloubu DLK – dysplazie loketního kloubu

• DLK aneb dysplazie loketního kloubu = jedno z degenerativních kloubních onemocnění, které se vyskytuje napříč plemeny

• Dysplazie loktů se od dysplazie kyčlí poněkud liší

• Jde o soubor několika onemocnění s velmi podobnými projevy, s lokalizací v lokti, která se začínají projevovat v období růstu jedince

• Tato onemocnění se vyskytují společně nebo samostatně a postižen může být jeden loket nebo oba

• Nepravidelnost kloubních ploch lokte,

• Dědičný základ je u některých forem prokázaný, u jiných se předpokládá, ale jedná se o problém, který ovlivňuje více faktorů

• První příznaky dysplazie se mohou objevit už ve čtyřech měsících věku, nejčastěji v rozmění šest až dvanáct měsíců

• Jedná se o kulhání na postiženou končetinu nebo končetiny, vytáčení končetiny směrem od těla, ve vážnějších případech pes končetinu vůbec nezatěžuje

• Většinou se příznaky po prvním roce života zmírní, mohou i zdánlivě úplně odeznít.

• V kloubu se ale rozvíjí artróza=> bolestivost, dysplazie se dále nelepší a stává se celoživotním problémem

• V porovnání s dysplazií kyčlí je třeba upozornit ještě na jednu věc – Hrudní končetiny psa jsou zatěžovány více, než končetiny pánevní – procentuálně připadá na hrudní končetiny přibližně 60% zátěže těla – Proto by se mělo na onemocnění hrudních končetin pohlížet s minimálně stejnou péčí

• DLK se sice častěji vyskytuje u těžších plemen, ale neměla by se přehlížet ani u plemen s lehčí konstitucí

• Terapie:
  Konzervativní terapie – Sestává z omezení pohybu na 3-5 týdnů, striktního klidového režimu, podávání léků proti bolesti po dobu cca týdne a přidávání chondroprotektiv do potravy. U konzervativní terapie je prognóza obezřetná
  Chirurgické řešení – V těžších případech a u pacientů, kde není adekvátní reakce na konzervativní léčbu. Většinou nastává pro pacienta výrazná úleva od bolesti, dlouhodobá prognóza je příznivější, ale bohužel i v tomto případě často dochází k dalšímu rozvoji degenerativních kloubních změn