Onemocnění pohybové soustavy

Jedná se o onemocnění kloubní chrupavky převážně velkých plemen, udává se nad 25 kg

Ale mezi predisponovaná plemena patří i menší a lehčí. Podle literatury OCD postihuje až 5x častěji samce, mluvíme-li o ramenním kloubu

OCD se neomezuje pouze na rameno, nicméně výskyt v ramenním kloubu je u psa nejčastější

OCD se váže k prvnímu roku života psa, ke vzniku dochází mezi 4.-8.měsícem věku

Ne vždy se musí klinicky projevit, pokud je defekt malý, může se samovolně vyhojit

Část postižených jedinců je bezpříznaková – nekulhají

Většinou se vyskytuje oboustranně

Vznik není úplně jednoduchý, hraje zde svou roli více faktorů najednou

Svůj díl má: Dědičnost/Plemenná predispozice/Traumatické stavy kloubu/Rychlý růst /Dietetické chyby

Kloubní chrupavka spolu s kloubní tekutinou a dalšími strukturami zajišťují bezproblémový a bezbolestný pohyb. Pokud je chrupavka narušena, pohyb se stává bolestivým. U narušené chrupavky dochází k jejímu zmožení, porušení krvení a následnému odumírání. Ke vzniku trhlin, odchlípnutí od kosti a někdy i uvolněním do kloubního prostoru => následek bolestivost a časem vznik artrózy

Velmi typickými příznaky jsou tedy kulhání a bolestivost dané končetiny. Kulhání je výraznější po odpočinku nebo po delší zátěži – po chvíli klidnějšího pohybu se kulhání zmírňuje, často má kulhání střídavý charakter a artróza ho následně zhoršuje.

V případě OCD v ramenním kloubu postižený jedinec kvůli bolesti nenatahuje končetinu dopředu a krok se tím zkracuje

Diagnostika: Po důkladném klinickém vyšetření, kdy se vyloučí jiné potíže, následuje rentgenologické vyšetření. Snímkuje se v několika rovinách, a to i druhá končetina. Někdy je nutno RTG provést ještě s odstupem pár týdnů, ještě spolehlivější je CT vyšetření

Možnosti terapie:
1) konzervativní – Volí se u pacientů, kteří mají žádné a nebo velmi mírné klinické příznaky, a nebo u kterých nelze tato diagnóza jednoznačně pomocí RTG potvrdit. Konzervativní léčba spočívá v klidovém režimu na 4–8 týdnů, podávání vhodných chondroprotektiv a často i v opatřeních v oblasti výživy (méně energetické krmivo). Občas se podávají i protizánětlivé léky. Velmi důležité je dodržet striktní klidový režim po celou dobu léčby, a to i po zmírnění příznaků.
2) chirurgické řešení – K operaci se přistupuje, pokud není reakce na konzervativní léčbu, nebo když je bolestivost a související kulhání velmi silné. I tady jsou dvě možnosti. Klasická artrotomie, tedy otevření kloubu, nebo dnes stále častěji využívaná artroskopie. Výsledky jsou relativně velmi dobré, i když někdy může přetrvávat mírnější kulhání a někdy může i přes operaci dojít k rozvoji artrotických změn.

Prevence: Jak už bylo zmíněno, na vzniku OCD se nepodílí jeden jediný faktor. Co se týče genetiky, způsobem prevence může být selekce postižených jedinců z chovu. Bohužel i tady stejně jako např. u DKK není dědičnost zcela známá. Nicméně i tak se doporučuje na postižených jedincích nechovat. Další preventivní doporučení jsou nekrmit ad libitum, podávat kvalitní krmivo. Nebezpečný je především vysoký přísun energeticky bohatého krmiva a nadbytek vápníku ve stravě. Důležité je i vyhnout se v období růstu extrémní zátěži