Diferenciace biosféry

- vznik dlouhodobým zvětráváním – chemicky a mechanicky (teplota, voda, plyny, minerální látky, organismy a mikroorganismy)

- základem půdotvorný substrát (fyzikálně rozrušený a občas chemicky pozměněný matrix)

- význam půdy: mimořádný význam v zemědělství (základní výrobní prostředek), důležitost v lesnictví, vodohospodářský význam

- půdotvorní činitelé:

- matečná hornina (zásoba živin, barva, zrnitost, chemické složení)

- podnebí (teplota a srážky > chemická reakce)

- živé organismy

- podzemní voda (redukční procesy, pohyb složek půdní hmoty)

- reliéf území (nadmořská výška, sklon, expozice svahu > vlhkost a teplota půdy)

- čas

- člověk

- složení půdy:

- pevné anorganické látky (úlomky nerostů a hornin)

- kapalná složka (půdní voda s rozpuštěnými minerály)

- plynná složka (půdní vzduch – N2, O2, CO2)

- organická neživá složka (humus – odumřelé organismy)

- živá organická složka (půdní edafon – organismy a mikroorganismy)

5) PŮDNÍ TYPY A DRUHY

- vývoj a rozšíření půd dle zákonitostí geografické zonality (výjimky tudíž azonální)

- odlišnost na základě jednotlivých horizontů:

- A – dokonale zvětralý, bohatý na humus, živiny pro rostliny

- B – obohacený o látky z A vyplavené vodou

- C – matečná hornina

- podle příznačného uspořádání půdních horizontů se určuje půdní typ

- podle zrnitosti půd je pak členíme na půdní druhy

- půdy: kyselé, neutrální, zásadité (podle pH)

Půdní typy

1) Tundrové půdy – subarktické podmínky Eurasie a severní Ameriky, svrchní horizont slabý, v létě rozmrzá, spodní horizont (C) trvale zamrzlý = permafrost (drží vodu v horním horizontu > glejový proces)

2) Podzolové půdy – Skandinávie, sever Ruska – tajga a Kanada, vlhké chladné prostředí, podzolizační proces (rozklad nerostů díky silným kyselinám), nekvalitní humus, málo živin, celkově kyselé > málo úrodné, obvykle jehličnaté lesy, horizonty A, B, C > šedá barva

3) Černozemě – oblasti mírného pásu (stepi a lesostepi), největší plochy – Ukrajina, Rusko, USA, do 300 m. n. m., vysoký obsah humusu i živin, pouze horizont A (až 1 m) + C, nejúrodnější půdy světa – světové obilnice, humifikace = černozemní pochod – dáno trouchnivěním kořenů travin

4) Hnědozemě – mírný pás, vlhké podnebí, původně pod listnatými lesy, ilimerizace = přesun železa prosakující vodou do B (=splavování jílových částic) > mocný rezavě hnědý horizont, A, B, C – spraše, dnes zemědělské půdy

5) Nivní půdy = fluvizemě – nejníže položená místa říčních rovin – říční náplavy, usazeniny podél řek a toků, často zaplavované díky nevyvinutým horizontům, štěrkovité až jílovité, různá úrodnost > spíše louky a pastviny

6) Pouštní a polopouštní půdy – subtropy, ale i mírný a tropický pás, suché klima, občasné srážky (ne přes 150 m srážek) > výstup soli (hromadění na povrchu – tzv. solná kůra), malé množství humusu, využití jen jako chudé pastviny, často písčité, štěrkovité či kamenité