Kartografie

Kartografie

• kartografie = nauka o mapách

• vědní disciplína spjatá s matematikou, geometrií a informatikou

• má značný praktický význam (tvorba plánů, map, atlasů) a široké možnosti uplatnění na trhu práce (kartograf, geodet, geoinformatik aj.)

• lidé měli od pradávna potřebu schematicky zobrazovat určité oblasti

• některé staré mapy dnes hodnotíme jako umělecká díla velké hodnoty

• názor o kulatosti Země vyslovil poprvé Pythagoras (6. stol. př. Kr.), podle kruhového stínu Země při zatmění Měsíce ho prokázal Aristoteles (4. stol. př. Kr.)

• podle Erathosthena z Kyrény (3.-2. stol. př. Kr.) sestrojil první mapu světa Anaximandros z Milétu (1. pol. 6. stol. př. Kr.)

• Eratosthenés rozdělil dosud známý svět na pole odpovídající dnešním poledníkům a rovnoběžkám

• podle Strabóna (64 př. Kr. – 24 po Kr.) zhotovil první glóbus Krátes z Malu (kolem r. 150 př. Kr.)

• ve středověku vznikaly mapy s městem Jeruzalémem ve středu

• k renesanci kartografie vedly na počátku novověku zámořské objevy. Vznikaly přehledné mapy mořského pobřeží. Kulatost Země prokázala Magellanova výprava (1519-1522) obeplutím světa. K šíření map přispěl rozvoj techniky (vynález knihtisku, mědirytiny a litografie).

• k podrobnému mapování docházelo od 18. stol.

Mapa a glóbus

• mapa = zmenšené a zjednodušené znázornění zemského povrchu (příp. povrchu jiných vesmírných těles) sestrojené v rovině. Prostřednictvím smluvených značek vyjadřuje mapa rozmístění a vlastnosti objektů na Zemi. Všechny mapy jsou do určité míry více či méně zkreslené.

• glóbus = zmenšený trojrozměrný kulový model Země. Na glóbu nedochází ke zkreslení. Jejich nevýhodou je, že se mohou vyrábět jen v malých měřítkách a špatně se s nimi manipuluje.

• plán = zmenšený rovinný obraz malého území, na kterém se neprojevuje zkreslení

Kartografická zobrazení

• kartografická zobrazení = soubor různých matematických metod převádějících zemský povrch do roviny mapy

• kartografická zobrazení rozdělujeme dle následujících kritérií: 1. podle zkreslení, 2. podle polohy konstrukční osy, 3. podle druhu zobrazovací plochy

• kulovou plochu nelze rozvinout do roviny mapy bez zkreslení, proto musíme při používání mapy počítat vždy s deformacemi délek, ploch i úhlů

• vlastnosti kartografických zkreslení: 1. plochojevná (stejnoplochá) zobrazení (nezkreslené plochy, ale zkreslené úhly a délky), 2. úhlojevná (stejnoúhlá) zobrazení (úhly zachovány, plochy a délky zkresleny), 3. délkojevná (stejnodélná) zobrazení (nezkreslené délky jen podél poledníků nebo rovnoběžek), 4. vyrovnávací (kompenzační) zobrazení (plochy i úhly zkresleny jen do určité míry, zkreslení ploch i úhlů je v rovnováze)

• polohy konstrukční osy (roviny, válce nebo kužele): 1. zobrazení v poloze normální (pólové) – konstrukční osa se shoduje s osou glóbu, 2. zobrazení v poloze příčné (transverzální) – konstrukční osa v rovině rovníku, 3. zobrazení v poloze šikmé (obecné) – konstrukční osa prochází středem glóbu v libovolném směru

• druhy zobrazovací plochy: 1. azimutální zobrazení (zobrazovací plochou je rovina, např. mapy polárních oblastí), 2. válcová zobrazení (zobrazovací plochou je plášť válce, např. mapy časových pásem), 3. kuželová zobrazení (zobrazují glóbus na plášť kužele, který se rozvine do roviny; např. mapy kontinentů a jejich částí), 4. obecná zobrazení (obrazy poledníků a rovnoběžek se získávají matematickým odvozením; např. mapy celého světa)