Pedosféra

Půdní reakce

• mezi důležité vlastnosti půd patří chemické složení a půdní reakce

• půdní reakce: chemická vlastnost půdy, která je určována aktivitou vodíkových kationtů H+ a hydroxylů OHˉ v roztoku

• významně ovlivňuje vývoj a růst rostlin i činnost a život půdního edafonu

• reakce půdy: neutrální (hodnota pH = 7), kyselá (pH ˂ 7) nebo zásaditá/alkalická (pH ˃ 7)

• většině rostlin se nejlépe daří v neutrálním prostředí

• v oblastech znečištěných průmyslovými exhalacemi jsou půdy okyselovány kyselými dešti

Rozšíření půd na Zemi

• půdy jsou rozděleny podle typu podnebí a podle georeliéfu

• na velkých územích se rozšíření půd řídí zákonitostmi zeměpisné zonálnosti

• horizontální zonálnost (vodorovná pásmovitost): rozrůznění pedosféry na pásma (zóny) vlivem rozdílných klimatických podmínek (hlavně teploty a vlhkosti) v souvislosti se změnou zeměpisné šířky (od rovníku k pólům) nebo délky

• vertikální zonálnost (výšková stupňovitost): vyvinula se v hornatých krajinách, kde dochází k podnebným (klimatickým) změnám v souvislosti s narůstáním nadmořské výšky; v jednotlivých výškových stupních dochází k úbytku teploty a přibývání srážek od úpatí k vrcholům hor

• vedle zonality v rozšíření půd existuje také azonálnost

• zonalita se uplatňuje nejvýrazněji v geologicko-geomorfologicky stejnorodém území

• azonálnost vzniká v důsledku různorodosti geologicko-geomorfologických poměrů

Půdní typy

• jsou vyčleněny na základě uspořádání půdních horizontů

• základní jednotky při klasifikaci půd

• půdy jednoho typu vznikly působením stejných půdotvorných činitelů a vyznačují se stejným uspořádáním půdních horizontů v půdním profilu

• jsou ovlivněny zeměpisnou šířkou (horizontální zonálnost) a nadmořskou výškou (vertikální zonálnost)

• existuje velké množství nejrůznějších půdních typů

Hlavní půdní typy Země od pólů k rovníku (horizontální zonálnost)

• tundrové půdy: vznikají v subarktických podmínkách na severu Eurasie a Severní Ameriky. Půdní profil tvoří horizonty A a C. V létě půda rozmrzá do hloubky několika decimetrů. Horizont C tvoří permafrost (nepropustná, dlouhodobě zmrzlá půda). Půda je nevhodná pro obdělávání, slouží jako chudá pastvina pro soby.

• podzolové půdy: jsou časté ve Skandinávii, na severu Ruska (v pásmu tajgy) a v Kanadě. Probíhá v nich podzolizační proces, což je rozklad nerostů působením silných organických kyselin. Látky vzniklé rozkladem putují prosakující vodou do horizontu B, kde se hromadí. Tak vzniká charakteristický půdní profil se světle šedým ochuzeným (eluviálním) subhorizontem A2 (rusky zola = popel) a s rezavě hnědým obohaceným (iluviálním) horizontem B. Horizont C tvoří půdotvorný substrát minerálně chudých, většinou silikátových (křemičitanových) hornin. Podzolové půdy mají nekvalitní humus, kyselou reakci a nedostatek živin. Jsou málo úrodné. Většinou je pokrývají jehličnaté lesy.

• černozemě: charakteristické půdy stepních a lesostepních oblastí mírného pásu s teplými léty a studenými zimami. Vznikly v rovinách černozemním procesem – dlouhodobým hromaděním humusu z kořenů stepních rostlin v horizontu A. Šedočerný humus není kvůli malému množství srážek (průměrný roční úhrn činí 300-650 mm) vyplavován do hlubších poloh. Vytváří se 60-100 cm mocný horizont A s vysokým obsahem humusu. Následující horizont C (půdotvorný substrát) tvoří spraš nebo vápnité sedimenty. Mají neutrální reakci, drobně hrudkovitou strukturu a vysoký obsah živin. Jsou to nejúrodnější půdy. Největší plochy černozemí jsou na Ukrajině a jihu Ruska. V Severní Americe se pruh černozemí táhne z Alberty k Saskatchewanu v Kanadě přes Severní a Jižní Dakotu a Nebrasku až do Kansasu v USA.

• žlutozemě a červenozemě: půdy vlhkých subtropických lesů na JV USA a ve stř. a JV Číně. Mají půdní horizonty A, B, C. Střední horizont B je procesem zvaným ferritizace (oželeznění) obohacen o oxid železitý a nabývá barvy červenohnědé, červené až žluté. Jsou to kyselé půdy, chudé na živiny, vyžadují intenzivní hnojení. Když jsou dobře zemědělsky ošetřeny, poskytují dobrou úrodu (bavlny, čaje, tabáku, podzemnice olejné a sóje).

• pouštní a polopouštní půdy: nejčastěji se vyskytují v subtropickém podnebí, ale jsou i v mírném a tropickém pásu. Vznikají v oblastech se suchým klimatem a občasnými srážkami (roční úhrn nepřekračuje 150 mm). Mají malé množství humusu. Jsou hlinité, písčité, štěrkovité i kamenité. Zemědělsky se využívají jen z malé části jako pastviny. Vzlínáním vody se na povrchu hromadí soli – tvoří solnou kůru.

• červené půdy: vyskytují se v oblastech mezi 10° severní a 10° jižní zeměpisné šířky a obratníky. Vznikají v horkém savanovém podnebí s výraznou letní dobou dešťů a zimním suchým obdobím. V době dešťů chemickým zvětráváním probíhá v půdě proces ferritizace. V době sucha vzlíná voda se sloučeninami železa k povrchu a způsobuje červenohnědé zbarvení. Červené půdy jsou poměrně úrodné. Bez zavlažování slouží jako pastviny. Pouze na plantážích se obdělávají intenzivně.

• červenožluté půdy: jsou to půdy vlhkých tropických lesů rovníkových oblastí. Nejrozsáhlejší plochy leží v Amazonské nížině a v Konžské pánvi. Podnebí je stálé – vlhké a teplé. V půdě probíhá velice intenzivní biologický koloběh – živiny z lesního odpadu se zásluhou mikrobů rychle rozkládají a uvolňují do půdy. Probíhá tu proces ferralitizace, kdy se půda obohacuje o volné oxidy železité, čímž získává červenožluté zbarvení. Zemědělské využití vyžaduje intenzivní hnojení. Pěstuje se cukrová třtina, kakaovník, tropické ovoce. Kácení lesů je příčinou rozsáhlé eroze půdy.