Pedosféra

Hlavní půdní typy střední Evropy od nížin po hornatiny (vertikální zonálnost)

• nivní půdy (fluvizemě): vytvořily se na říčních usazeninách (náplavách) podél vodních toků (v nejníže položených místech říčních rovin), na plochách (dříve) pravidelně zaplavovaných (povodňovými vodami); mají slabě vyvinuté půdní horizonty; jsou štěrkovité až jílovité; jejich úrodnost je různá; z hospodářského hlediska jsou využívány jako pole, louky a pastviny

• lužní půdy (černice): jsou vázány na široké říční nížiny; vyvinuly se ve větší vzdálenosti od vodních toků, kde záplavy nenarušovaly jejich tvorbu; tvoří je 30-100 cm mocný humusový horizont tmavošedé barvy; patří mezi nejúrodnější půdní typy

• černozemě: nachází se v teplých a suchých rovinách, v nadmořské výšce do 300 m; matečným substrátem je spraš; mají mocný humusový horizont; jsou nejúrodnějším typem půd

• hnědozemě: vyskytují se ve vlhčích oblastech s vyššími nadmořskými výškami (na svazích pahorkatin); jsou to půdy mírně teplého a mírně vlhkého podnebí; pod humusovým horizontem A je hnědě zbarvený horizont B; patří mezi úrodné zemědělské půdy

• illimerizované půdy (luvizemě): vznikají ve vlhčích podmínkách v ještě vyšších nadmořských výškách tzv. illimerizačním procesem (přesun jílovitých částic prosakující vodou z horní části půdy do spodní, kde se hromadí); pod tmavošedým humusovým subhorizontem A1 se vytvořil světle hnědý eluviální (tj. ochuzený prolínající vodou o humus a koloidní složky) subhorizont A2, illimerizovaný horizont B je rezavě hnědý; kultivované illimerizované půdy jsou středně úrodné

• hnědé lesní půdy (kambizemě): jsou nejrozšířenějším půdním typem ve střední Evropě; jde o typické půdy vrchovin; půdotvorným substrátem je skelet křemičitanových hornin; chemickým zvětráváním se uvolňuje železo, které zbarvuje horizont B do hněda, hnědošedý humusový horizont A má malou mocnost; využívají se především pro lesní produkci, na svazích o nižším sklonu je možno pěstovat méně náročné plodiny

• podzolové půdy: nachází se ve vyšších hornatinách při horní hranici lesa a v kosodřevině; pro malou úrodnost jsou většinou zalesněné

Půda a člověk

• lidská společnost zasahuje do půdního krytu neuvědoměle i cílevědomě

• způsoby zasahování jsou nepřímé (prostřednictvím jiných činitelů) a přímé

• nepřímé zásahy: odstraněním nebo narušením původní vegetace ztrácí půda přirozenou ochranu a dochází k zrychlené erozi. Vysazováním jehličnatých monokultur dochází k podzolizaci půd. Výrazné změny v půdním krytu vznikají odvodňováním a zavlažováním půdy (např. dlouhodobým odvodňováním se z bažinné půdy může vyvinout lužní půda; umělé zavlažování v oblastech s dlouhodobým obdobím sucha může být příčinou zasolení půd – nadměrným zasolením dochází k půdní degradaci).

• přímé zásahy: vytváří z přírodní půdy půdu kulturní. Člověk půdu ovlivňuje především obděláváním a hnojením.

• lidé mohou vytvořit umělé tzv. antropogenní půdy (např. rekultivací devastovaných ploch, kdy se při úpravě terénu naváží humózní půda)

• lidé mohou pozměnit půdní druh (přidáním písku do těžkých půd nebo přidáním jílu do lehkých půd)