Rusko_a_SNS

Asijská část Ruska

• rozloha: asi dvě třetiny z celkové rozlohy Ruska

• počet obyvatel: cca 20 % z celkového počtu

• nachází se tu čtvrtina průmyslové výroby a 18 % zemědělské produkce Ruska

• Sibiř = asijská část Ruska (součástí Ruska od 17. stol.) : oblast mezi Severním ledovým oceánem na severu a hranicemi Kazachstánu, Číny a Mongolska na jihu; na západě ohraničena Uralem, na východě Tichým oceánem

• charakteristiky: drsné kontinentální podnebí, velké nerostné bohatství (ropa, zemní plyn, diamanty, zlato, uran, barevné kovy), řídké osídlení (těžké životní podmínky), obtížná dostupnost

• tři klimatické zóny (od severu k jihu): arktická, subarktická (tundra), mírná (tajga, step)

• na základě georeliéfu lze vyčlenit (od západu k východu) tři oblasti: Západosibiřskou rovinu, Středosibiřskou vysočinu, Východosibiřskou vysočinu

• Západosibiřská rovina: mezi Uralem a Jenisejem. K Severnímu ledovému oceánu tečou dva veletoky – Ob a Jenisej. Většina povrchu je bažinatá a zalesněná. Jde o jedno z největších nalezišť ropy a zemního plynu na světě. V Kuzněcké pánvi (poblíž pramenů Obu) vedle největších ruských nalezišť černého uhlí i zásoby železných, olověných a zinkových rud. Města Omsk (na Irtyši) a Novosibirsk (na Obu).

• Středosibiřská vysočina: mezi Jenisejem a Lenou. Její součástí jsou též nížiny při pobřeží Severního ledového oceánu (Severosibiřská nížina) a podél Jeniseje a Leny. Oblast pokrývá z větší části jehličnatý les. Města Krasnojarsk (na Jeniseji) a Irkutsk (na Angaře).

• Východosibiřská vysočina: mezi Lenou a pobřežím Pacifiku; oblast nepřístupných hor (Verchojanské pohoří, pohoří Čerského, Kolymské pohoří aj.); na poloostrově Kamčatka sopečné Středokamčatské pohoří se stovkou vyhaslých a necelou třicítkou činných sopek (Ključevskaja, jedna z nejaktivnějších sopek na Zemi: 4 750 m n. m.)

• střední a východní Sibiř zaujímá asi 40 % území Ruska, lesy (převážně modřínové) pokrývají asi dvě třetiny území

• na jihu vysoká pohoří Altaj, Západní Sajan, Východní Sajan, Bajkalské pohoří aj.

• Altaj zasahuje na území čtyř států (Rusko, Kazachstán, Čína, Mongolsko)

• Beringův průliv: nachází se mezi asijským a severoamerickým kontinentem, odděluje Tichý oceán od Severního ledového oceánu. Je široký 88 km a hluboký cca 50 m. Nese jméno dánského mořeplavce Vita Beringa (1681-1741), který podnikl v ruských službách výzkumnou cestu do této oblasti a průlivem proplul r. 1728.

• sibiřské veletoky (Ob s levobřežním přítokem Irtyš, Jenisej s pravobřežním přítokem Angara, Lena a Kolyma) se vlévají do Severního ledového oceánu (bývají zamrzlé až 9 měsíců v roce)

• největší ruskou řekou, která ústí do Tichého oceánu, je Amur

• velké ruské řeky jsou využívány pro dopravu, zavlažování zemědělské půdy a k výrobě elektrické energie (největší hydroelektrárny byly vybudovány na Jeniseji a na Angaře)

• Bajkal: nejhlubší jezero na světě (1 637 m); je v něm soustředěna pětina veškerých světových zásob povrchové sladké vody (→ největší zásobárna sladké vody na Zemi); vodu z Bajkalu odvádí řeka Angara; v blízkosti Bajkalu pramení řeka Lena

• extrémně kontinentální klima má SV Sibiř: v zimním období klesá teplota i pod -70 °C a v létě může teplota vystoupat i nad 30 °C

• nejchladnějším územím jsou ostrovy a pobřeží Severního ledového oceánu: průměrné červencové teploty se pohybují kolem 0 °C

• nejvýchodnější území Ruska má (spolu s jeho západní evropskou částí) největší množství dešťových a sněhových srážek

• na Dálném východě je množství srážek ovlivňováno monzunovou činností: deštivý letní monzun proniká až do Zabajkalí

• nejméně srážek spadne v Jakutské oblasti (střední tok řeky Leny)

• severní arktická pustina: vegetace – jen několik druhů lišejníků a trav; zvířena – lední medvědi, tuleni, mroži, rackové, alky, kajky

• tundra: rozprostírá se jižně od Severního ledového oceánu, místy jižně od severního polárního kruhu. Jde o bezlesou rovinu s věčně zmrzlou půdou (permafrostem). V průběhu krátkého léta rozmrzá pouze několikacentimetrová vrstva půdy, což umožňuje růst mechům a lišejníkům (též výskyt zakrslých bříz a vrb). Žijí tu stáda sobů, polární lišky, sovice sněžné, zajíci běláci a lumíci (druh hlodavce). Po většinu roku se teplota drží pod bodem mrazu a povrch je pokryt silnou vrstvou sněhu.

• tajga: tvoří ji jehličnaté lesy (jedle, modřín, borovice, smrk), kterým se daří na chudých kyselých půdách zvaných podzoly. Často se tu vyskytují bažiny. Během jara a léta dochází k pravidelným záplavám. V jižní části tajgy bývá půda kvalitnější s porosty smíšených lesů. Na západě převládají březové, borové a smrkové lesy; na východě modřínové lesy. Typickým stromem západní a jižní Sibiře je borovice limba. Na severu žijí losi, sobi, vlci, medvědi, rysi, soboli (kunovité šelmy poskytující cennou kožešinu), veverky, lišky a rosomáci (největší severská kunovitá šelma), v létě se tu vyskytují komáři; na jihu žijí divoká prasata, jeleni, pišťuchy (zvířata příbuzná králíkům), tetřevové. Přímořský kraj na Dálném východě je domovem vzácného tygra ussurijského.

• stepi: travnaté planiny táhnoucí se od smíšených lesů k jižní hranici Ruska (hlavně na JV Západosibiřské roviny). V severní části lesostepi, jižní část je většinou bezlesá. Půda je kvalitní a vhodná pro zemědělské účely. Žijí tu stepní veverky (burunduci), svišti, syslové, křečci, tchoři (lasicovité šelmy), lišky korsákové, sajgy (druh antilopy), sokoli, jeřábi, orli a dropi.

• původní obyvatelé (Něnci, Evenkové, Jakuti, Čukčové aj.) byli lovci a rybáři

• 1593: Rusko rozšiřuje svou územní moc na západní Sibiř

• 1689: Rusové získávají území Sibiře až k Tichému oceánu

• nejstaršími ruskými městy na Sibiři jsou Tjumen a Tomsk

• zemědělství: pěstování pšenice a chov skotu na někdejších stepích západní Sibiře

• nejvýznamnější ložiska surovin jsou v asijské části Ruska

• severní část Západosibiřské roviny má kromě oblasti Perského zálivu největší zásoby ropy a zemního plynu na světě (ropa se v Rusku dále těží mezi Volhou a jižním Uralem, na severním Kavkazu a na ostrově Sachalin)

• černé uhlí: Kuzněcká, Tunguská a Lenská pánev

• Kuzbas = Kuzněcká černouhelná pánev

• Tunguska je pravobřežní přítok Jeniseje

• hnědé uhlí: Západosibiřská rovina (střední Poobí)

• velké jsou i zásoby železných rud na jižní Sibiři

• neželezné kovy: východní Sibiř

• významná je těžba zlata na východní Sibiři: povodí Aldanu (pravobřežní přítok Leny) a Indigirky (řeka mezi Lenou a Kolymou)

• světově důležitá je produkce niklu (Norilsk na střední Sibiři), bauxitu (východní Sibiř), polymetalických rud (Kuzbas), wolframu (jižní Sibiř), cínu (Zabajkalsko) a platiny (Sibiř), z nerudných surovin pak diamantů (Jakutsk na řece Leně)

• města s více než 1 milionem obyvatel: Novosibirsk na řece Ob (západní Sibiř), Jekatěrinburg (Střední Ural), Čeljabinsk (Jižní Ural), Omsk na řece Irtyš (západní Sibiř)

• významné přístavy: Vladivostok a Nachodka (oba na březích Japonského moře)

• hutnictví: Novokuzněck (západní Sibiř)

• hutnictví hliníku v blízkosti hydroelektráren: Krasnojarsk na Jeniseji (západní Sibiř), Bratsk na Angaře (střední Sibiř)

• strojírenský průmysl: Novosibirsk na Obu (západní Sibiř)

• dřevozpracující průmysl: východní Sibiř

• hlavní dopravní osou státu je Transsibiřská magistrála vedoucí z Moskvy přes Novosibirsk, Krasnojarsk (západní Sibiř) a Irkutsk (střední Sibiř) do Vladivostoku (východní Sibiř) v délce 9 438 km. Jde o nejdelší železnici na světě. Cesta mezi Moskvou a Vladivostokem trvá asi 7 dní.

• oblast Sibiře využívala carská i sovětská vláda k odsunu politicky nepohodlných osob (gulagy: pracovní trestanecké tábory)