Žluté oči vedou domů_V001_o

V jemných náznacích se odhalují problémy každé komunity emigrantů: vedle jazykového ustrnutí až zakonzervování jde především o koncentraci vlastností, národní mentality – jako by národností menšina byla jakousi karikaturou svého vlastního národa. Jestliže však emigranti sami bolestně prožívali své vykořenění, jejich děti a vnuci již mají možnost volby. Zvedla se politická opona, a tak si mohou vybrat, kde žít, přičemž cesta vede nejen k místu, ale i k sobě samému: „Jasná, zvláštní noc. Už nemám strach se dovědět, kým v temnotě vlastně jsem.“ Důležitou roli v knize hraje i magie, a to nejen v drsné brazilské přírodě. U nás se táhne, ztrácí, ale vždy znovu vrací nit Cikánky Johany, vlastně spíš jejich očí. A není to náhoda, že jsou to oči ženy, které nás vedou domů: „Domov je blízko nebo daleko, jen od něj nesmíš utéct.“

Čím by šlo tuto čtenářsky zajímavou až atraktivní knihu ještě posílit? Možná větším rozlišením jednotlivých hlasů. Jsou-li Luiza a Maruška jako oheň a voda, možná by stálo za to stylisticky jejich promluvy více vyhranit, polyfonie celé knihy by byla bohatší. I tak však je próza Žluté oči vedou domů zdařilou oslavou života ve vší jeho plnokrevnosti, syrovosti i něze.

(www.iliteratura.cz)

struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla)

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika