5. Problém poznání v novověké evropské filosofii a zrození moderní vědy

5. Problém poznání v novověké evropské filosofii a zrození moderní vědy

Evropský (kontinentální) racionalismus; britský empirismus; osvícenství; francouzští encyklopedisté

NOVOVĚKÁ FILOSOFIE

• Bouřlivý rozvoj v 17. – 19. stol., rozvoj přírodních věd, fyziky a matematiky

• Emancipace filosofie od náboženství, zdůrazňuje postavení člověka ve světě a přírodě

• Hlavní je problém gnozeologický (problém poznání)

• Racionalismus => důraz na rozum

• Empirismus => důraz na smyslové poznání

Evropský racionalismus

René Descartes (1596-1650)

• Francouzský filosof, matematik, reprezentant novověkého realismu

• Jeho filosofie a matematika představují zásadní obrat v dějinách evropského myšlení

• Metodická skepse – pochybnosti o všem, co bylo dosud považováno za pravdivé a platné

• Myslím, tedy jsem. => jediné o čem nelze pochybovat je to, že pochybuji – myslím

• Chtěl vytvořit bezrozporný filosofický systém, jako základnu pro přírod. vědy

• Ontologické názory (otázky bytí)

• Dualistický systém – je opřen o existenci dvou na sobě nezávislých substancí

• Myslící substance – subjekt, její existenci dokázal metodickou skepsí

• Substance rozprostraněná – nalezl jí při analýze obsahu svého myslícího já

• Nad oběma substancemi stojí bůh, jejich tvůrce i koordinátor

• Člověk poznává skrze ideje, které mohou být vrozené či získané

• Vrozené – bůh a rozprostraněná substance, člověk je má ještě před prvním smyslovým zážitkem

• Získané – jsou klamné, protože pocházejí z vnějšího světa, vnímáme je smysly

• Díla: Rozprava o metodě, Meditace o první filosofii

Baruch Spinoza (1632-1677)

• Nizozemský filosof

• Vycházel z Descartova pojetí substance

• Nahradil jeho dualismus jedinou substancí (monismus)

• Substance je pro něj totéž, co bůh nebo příroda – je předpokladem a základem všeho, přestože v ničem obsažena není

• Myšlení a rozprostraněnost jsou dva z nekonečného počtu atributů této substance

• Díla: Etika, Traktát teologicko-politický

Gottfried Wilhelm Leibeniz (1646-1716)

• Německý filosof, matematik, vynálezce

• Vytvořil Pluralistický ontologický systém – na základě kritiky dualismu a monismu

• Podstatou světa jsou monády = bohem stvořená, nedělitelná a nerozprostraněná dynamická jsoucna duchovní povahy

• Rozprostraněná dělitelná hmota je vůči monádám druhotná

• Monády spolu nekomunikují => Předzjednaná harmonie, kterou bůh každou z nich vybavil, aby utvářely dokonalý svět

• Dílo: Monadologie

Britský empirismus

John Locke (1632-1704)

• Anglický lékař, právník, filosof, empirista

• Odmítá Descartovo tvrzení o vrozených idejích

• Lidský rozume je nepopsaná deska = tabula rasa, která je popisována zkušeností

• Zkušenost je materiálem pro vznik jednoduchých idejí (těmi je popsán subjekt), z nichž vytváří komplexní ideje (úlohou rozumu je pouhé spojování idejí)