Filozofie práva - SPS

Filozofie práva

• Co je spravedlnost, zákon, jaký je vztah práva a spravedlnosti?

• Co je právo?

• Existují dva základní přístupy k otázce, co je právo?

• Další důležité pojmy:

• Legalita - zákonnost

• Legitimita – ospravedlnění

a) Směr přirozenoprávní (jusnaturalistický)

• Vychází z toho, že právo je jev dualistický

• Existuje pozitivní právo – formalizované spojené se státem, který právo vynucuje (zákony zajištěné veřejnou mocí)

• Vedle pozitivního práva existuje přirozené právo – není dané státem, je člověku vrozené a odpovídá jeho přirozené povaze, má transcendentní charakter; je chápáno jako vyšší než pozitivní právo

• klíčový pojem je legitimita – ospravedlnění pozitivního práva z hlediska práva přirozeného

• Přínos – hodnotí se podle nějakých vyšších pravidel

Slabiny přirozenoprávní koncepce:

• v průběhu času změny kritérií pro hodnocení pozitivního práva (různé pohledy na tytéž otázky, jak je možné, že se na ně díváme různě?)

• Je člověk od přírody svobodný nebo je přirozená určitá hierarchie? Má být rovnost mezi muži a ženami nebo je správné to, co bylo předtím?

• Proměna kritérií!!!!!

Koncepce teologická

• přirozené právo je dáno boží vůlí – otřeseno úsilím o sekularizaci (zesvědčení), oddělení církve od státu

• koncepce zcela nezmizela

Koncepce antropologická

• člověk je hodnotitelem, co je přirozené (už to je základní problém)

Koncepce naturální

• zastává přirozený řád věci, aniž by měl něco společného s Bohem, příroda je objektivní jev, na kterém je vše založeno (lidská společnost)

Koncepce racionalistická

• prosazovala se od 17. stol – člověk je rozumná bytost, je rozumem poznatelné, že je svobodný, lidé jsou si rovni (před zákonem) – tomu odpovídali i kodifikační snahy 18. a 19. století, resp. Po II. Svět. Válce

Problémy jusnaturalismu

• moderní kodifikace jsou založeny na racionalistických východiscích, dualismus ztratil na významu – přirozenoprávní východiska jsou obsažena i v pozitivním právu

b) Pozitivně právní myšlení (juspozitivizmus)

• vychází z monistického přístupu k právu (právo je jen jedno)

• právo je to, co je daná státem – jiné normy a principy nejsou právem

• odlišuje právo a jiné neprávní systémy (oddělení práva, státu a náboženství)

• nepopírá, že existuje nějak přirozené právo, ale namítá, že „pokud je nám právo vrozeno, není to tak, že je námi zrozeno?“

• snaha odlišit právo a morálku, právo a náboženství, mohou mít společné rysy, ale nejsou-li součástí zákona, nejsou ani součástí práva a ani předmětem jeho zkoumání

• přístup spojený s kontinentální právní kulturou (exegenetický pozitivismus) – ztotožňuje do určit míry právo a zákon „po právu je to, co je v souladu se zákonem“

• přístup spojený s anglosaskou právní kulturou (analytický pozitivismus) – zákon je jen jedním z pramenů práva, jsou i jiné prameny (obyčeje!), analýza pojmů, hledání „ducha“ práva, resp. Zákona, větší volnost soudce; podobný vývoj i v Německu