ZSV_MO_2B_BUDD

Buddhismus

Vznik buddhismu: Buddhismus na rozdíl od hinduismu zná svého zakladatele. Je jím Siddhártha, muž z rodiny Gautama z kmene Šákja - odtud jméno Šákjamuni = mudrc z kmene Šákja. Není jisté, kdy přesně žil (560 - 480 pr. Kr.? 486/483 - 386/383 př. Kr.?). Podle tradice se Siddhártha Gautama narodil v dnešním Nepálu. Krátkou dobu žil u dvora a v manželství, pak se rozhodl pro život bez domova a pokoušel se vnést jasno do svého života na mnoha asketických cestách, které nabízela jeho vlast. Osvícení, probuzení nalezl v meditaci. Od svého osvícení se jmenuje Buddha, Osvícený, Probuzený. A podle něho bylo hnutí, které vyvolal, později nazváno buddhismus.

Základní Buddhova zkušenost smyslu života byla pro něho samotného podnětem, aby uvedl ve světě do pohybu kolo svého učení, aby se sou-citně obracel k lidem a vedl je na cestu osvícení. Buddhovo kázání obsa-huje zároveň zásadní kritiku vládnoucího náboženství, která se jeví mo-derní i dnešním kritikům náboženství. Významné jsou zvláště tyto body:

- Buddha vystupuje pouze jako příkladný člověk. Nevydává se za božího vyslance nebo prostředníka spásy mezi bohem (bohy) a lidmi. A už vů-bec není božskou bytostí.

- Buddha sice nepopírá svět bohů, ale ani o něm nemluví, takže budd-hismu byl vždy upírán charakter náboženství a byl mu vytýkán ateismus.

- Cestu k osvobození neotvírají rity prováděné bráhmany, ale vlastní úsilí každého jedince bez ohledu na jeho příslušnost k určité kastě.

- Vlastní úsilí nezáleží v řešení teoretických otázek a v metafyzických spekulacích, ale v praxi, která přináší spásu.

Klasickým vysvětlením této skutečnosti může být podobenství o muži, který byl postřelen otráveným šípem a myslí si, že dříve než se svěří lé-kaři, musí získat o celém případě všemožné informace. Podobně je tomu s člověkem, který se věnuje spekulativním otázkám, dříve než žije aske-tickým životem. Kdo by tedy řekl: Nebudu žit u Vznešeného (=Buddhy) asketickým životem, dokud mi Vznešený nepoví, zda svět je věčný či dočasný, zda svět je konečný či nekonečný, zda život a tělo jsou totéž či naopak život je něco jiného než tělo, zda dokonalý žije po smrti či nežije, nebo zda existuje i neexistuje či ani neexistuje ani ne-neexistuje, tomu by Vznešený nemohl dost povědět, neboť onen člověk by zemřel.

Čtyři vznešené pravdy: Při výkladu buddhismu zde není nutné vysvětlovat jeho velké směry hínajána (= buddhismus Starých neboli malé cesty) a mahájána (= buddhismus velké cesty) a jejich větve. Omezíme se na základní nauku a praxi, které jsou v základu všech forem buddhismu, aniž tvrdíme, že všechno pochází od historického Buddhy.

Při řešení otázky po smyslu života a světa se musíme obrátit ke čtyřem vznešeným pravdám, které jsou tradovány jako Buddhovo kázání a zároveň odrážejí Buddhovu základní existenciální zkušenost. Přesně vzato jde v těchto pravdách nejen o člověka, ale o všechno živé. Čtyři vznešené pravdy odpovídají na čtyři otázky: