ZSV_MO_2B_BUDD

Pro japonský prostor je třeba uvést jako třetí sloup klasického buddhismu ničiren-buddhismus. Tuto školu buddhismu založil mnich Ničiren (1222-1282); vyznačuje se dějinně eschatologickým zaměřením, specifickým spojením nacionalismu a univerzalismu (Japonsko jako tribuna hlásání spásy pro celý svět!), nárokem na absolutní platnost vůči všem ostatním formám buddhismu a základním misijním postojem, který tomu odpovídá. O tomto buddhismu je třeba se zmínit už proto, že je živnou půdou řady moderních buddhistických hnutí v Japonsku, např. sókagakkai.

Buddhismus a my: Už na začátku této kapitoly byly uvedeny body, které mohou být přitažlivé i pro západního člověka v současnosti. Je však otázka, jak je tomu s křesťany. Vycházíme-li ze základní křesťanské spirituality, může křesťanství nabídnout toto:

a) osobně formulovanou modlitbu, která smí a může svého adresáta oslovovat jménem, protože se od Ježíše Krista naučila říkat Bohu Otče,

b) modlitbu ve společenství, která v nejvyšší formě liturgie zpřítom-ňuje v obci svého prostředníka Ježíše Krista a z tohoto zpřítomnění vždy znovu dává vyrůstat obci,

c) začlenění modlitby do realizace lásky ke všem lidem,

d) působení božského Ducha ve všem lidském konání. Proti tomu stojí nabídka Asie, zejména buddhismu:

a) výzva, aby se znovu bral vážně kontemplativní život a věnoval se čas niternosti, usebrání a mlčení,

b) řada cest a prostředků, které podporují meditaci a prohloubený život modlitby: odříkání, smysl pro symboličnost a skrytý smysl věcí, smysl pro význam tělesné skutečnosti, vnímání jiné skutečnosti ve zkušenosti imanence, ale i vnímání základní kosmické jednoty, zkušenost vnitřní svobody,

c) pozvání k dialogu mezi náboženstvími, který nespočívá v teoretic-kých úvahách, ale ve výměně duchovních zkušeností,

d) pozvání adresované křesťanům, aby ve svém hlásání nepodceňovali podněty, metody a cesty jiných náboženství a z neznalosti nebo domýšli-vosti nečinili nabídky v oblastech, ve kterých se sami musí teprve učit,

e) výzva asijské spirituality v době, kterou mnozí současníci označují jako období pokřesťanské nebo dokonce ponáboženské.