ZSV_MO_2B_BUDD

Co však je, mnichové, vznešená pravda o odstranění utrpení? Je to na-prosté odstranění oné žízně tím, že ji člověk zapudí, odstraní, opustí, vyhladí.

Představa cíle se jeví na první pohled jako negativní. Klíčové slovo zní nirvána = vyvanuti, vyhasnutí. Cíl je tedy tam, kde se uhasí žízeň, kde už není žádná touha a kde byla odstraněna všechna příchylnost. Nicméně tento konec není nihilistický, nýbrž dává svobodu.

Jeden zen-buddhistický text z čínsko-japonské sbírky meditativních úloh pro zenová cvičení, vyjadřuje radikálnost oproštění jako svobodu:

Je jako sen hluchého - může ho znát jen on sám. Když se náhle začne projevovat činy, můžeš vyděsit nebe a rozechvět zemi. Je to, jako bys vojevůdci Kuanovi vytrhl velký meč a chopil se ho. Setkáš-li se s buddhou (zde: jiný osvícený), zabiješ buddhu, setkáš-li se patriarchou, zabiješ patriachu. Na hraně skály mezi životem a smrtí máš velikou svobodu, uprostřed šesti cest a čtyř zrození se těšíš dokonalé usebranosti.

Tak jako protějškem žízně je vyhasnutí, tak protějškem nevědění je osvícení a probuzení k pravé moudrosti. Ale ptáme-li se na obsah osvícení, mluví se o prázdnotě - to je opět negativní pojem, který je blízký pojmu vyhasnutí; neexistuje nic, k čemu by člověk mohl lnout. Člověk sám - a zde se buddhismus dostává alespoň do vnějšího protikladu k hinduismu - není nesen átmanem jakožto něčím, co je nezničitelné, nýbrž je anátman = ne-átman, bytost, která má oporu v sobě pouze zdánlivě, ve skutečnosti však musí poznat, co znamená být bez-já. V pozdější radikalizaci se přiznává vlastní skutečnost jen prázdnotě.

Přes negativní charakter výpovědi má zvěst nejvyššího cíle vposledku pozitivní obsah, bez něhož by neexistoval únik z koloběhu všeho podmí-něného.

Vpravdě, toto pravil Vznešený, toto zvěstoval Svatý a tak jsem to slyšel: Existuje, mnichové, něco nezrozeného, nevzniklého, co není ničím podmíněno. Kdyby, mnichové, toto nezrozené, nevzniklé, nevytvořené, jež nemá žádnou podmínku, nebylo, pak by nebylo pro toto zrozené, vzniklé, vytvořené, vyrostlé z této podmínky žádného úniku. Protože však, mnichové, ono nezrozené, nevzniklé, nevytvořené, nepodmíněné existuje, je pro zrozené, vzniklé, vytvořené, příčinami podmíněné -- vykoupení. (Itivuttaka II 6)

4. pravda: Cesta z utrpení: Zůstává otázka, jak je možno zvěstovaného cíle dosáhnout. Odpovídá na ni nauka o osmidílné cestě:

Co však je, mnichové, vznešená pravda o stezce vedoucí k odstranění utrpení? Touto stezkou vedoucí k odstranění utrpení je tato osmidílná cesta:

pravé poznání,

pravé rozhodnutí,

pravá řeč,

pravé jednání,

pravé žití,

pravá snaha,

pravé rozvažování,

pravé ponoření se do sebe.

V osmidílné cestě lze rozlišit dvě etapy, které je třeba uskutečnit pravým způsobem, tj. vyhnout se při tom extrémům: etická disciplína a cvičení v ponoření (soustředění). Etická disciplína je přitom předpokladem pro cvičení v meditaci.