ZSVs_MO_PRÁVO III

OBČANSKÉ PRÁVO

je patrně nejrozsáhlejší právní odvětví čes právního řádu. Původně se v podstatě krylo se soukromým právem, postupně se však z něho začaly některé oblasti vydělovat (obchodní právo, pracovní právo…).

Základním pramenem občanského práva hmotného je občanský zákoník, který obsahuje celkem pět částí:

• obecnou část (základní instituty práva - pojmy osoba, věc…),

• rodinné právo (zabývá se vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi),

• absolutní majetková práva (vlastnické, věcné, dědické právo),

• relativní majetková práva (závazky z jednání a jiných skutečnosti],

• ustanovení společná, přechodná a závěrečná.

OP upravuje vzájemné vztahy:

• mezi občany,

• mezi fyzickými a právnickými osobami

• mezi osobami a státem.

A/ Nemajetkové právní vztahy:

vztahy, jejichž objektem jsou hodnoty nemajetkové (nejsou vyčíslitelné penězi) - zejména práva osobnostní.

U fyzických osob se týkají zejména ochrany osobnosti = života, důstojnosti, zdraví, života v příznivém životním prostředí, jeho vážnosti, cti, soukromí a projevů osobní povahy.

Do těchto práv lze zasahovat pouze podle zákonem stanovených výjimek (podobenka v úředních dokumentech).

Osobnostní práva jsou chráněna i po smrti člověka. Ochrany se může domáhat kterákoliv jemu blízká osoba.

I právnická osoba má práva obdobná právům osobnostním, která mají také nemajetkovou povahu. Např. zákon chrání název právnické osoby nebo její pověst.

B/ Majetkové právní vztahy:

jejich objektem je hodnota vyčíslitelná penězi.

Lze je dále podle jejich obsahu členit na 1/ absolutní a 2/ relativní.

Ad 1/ právu jedné konkrétní osoby odpovídá povinnost všech ostatních do tohoto práva nezasahovat.

- př. právo vlastnické, držbu a věcná práva k cizím věcem a dědické.

Ad 2/ právo jedné konkrétní osoby vždy odpovídá povinnosti jiné konkrétní osoby = práva a povinnosti jsou tedy vzájemné (relativní).

- práva plynoucí především ze závazků.

Vlastnické právo:

Vše, co někomu patří, je jeho vlastnictvím. Vlastník je oprávněn věc

• držet,

• užívat,

• požívat její plody a užitky

• nakládat s ní (prodat ji, darovat, zničit).

Vlastnické právo je chráněno Listinou základních práv a svobod. Zbavit někoho jeho vlastnictví neboli vyvlastnit jeho majetek je možné jen za výjimečných okolností na základě zákona, vlastníkovi je přitom poskytnuta náhrada.

Jak lze nabýt vlastnické právo:

+ přivlastnění (sběr hub),

+ přirozený přírůstek (jablka z vlastního stromu),

+ umělý přírůstek (stavba na vlastním pozemku),

+ smíšený přírůstek (cizím osetím náleží vlastníku pozemku, úroda),

+ vydržení (pravou a poctivou držbou pozemku po dobu deseti let),

+ převod vlastnického práva (např. kupní smlouva),

+ nabytí od neoprávněného (koupí od toho, komu vlastník věc půjčil),