Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Psychologie v reklamě

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (19,52 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Psychologie reklamy Psychologie je s reklamou spojována už od počátku 20. století. Nejprve se odborníci zabývali vyvoláváním pozornosti. Využívaly se motivy, které strhávaly největší pozornost, a proto byly reklamy často doplňovány sexuálními náměty. Od 80. let 20. století psychologie v reklamě nesleduje pouze pozornost, ale snaží se o souhrnný přístup a vytvoření psychologického systému, vedle reklamy jsou poznatky psychologie uplatňovány i v ostatních instrumentech marketingové komunikace. Celý vývoj psychologie v reklamě jde ruku v ruce s poučkou AIDA, která vznikla na konci 19. století v USA, a pracuje se s ní dodnes. AIDA je akronymem slov pozornost (attention), zájem (interest), přání (desire), akce (action). Podle modelu má reklama nejprve upoutat pozornost spotřebitele, poté vzbudit zájem a následně v zákazníkovi vyvolat touhu po daném produktu. Tyto tři kroky mají vést k akci – nákupu. Psychologie reklamy je vědní disciplína aplikované psychologie, která se zabývá působením reklamy na člověka a zahrnuje veškeré psychické a psychologicky relevantní objekty a procesy, jež jsou obsahem této komunikace, respektive s nimi věcně či časově souvisí.11 Je to zejména: ▪ Psychologická stránka komunikačního procesu ▪ Psychologická stránka sdělení a médií ▪ Sociálně-psychologické charakteristiky členů cílových skupin psychika jednotlivých členů cílové skupiny, jejich osobnosti, motivační struktury, poznávací složky, psychické procesy atd. Základní pojmy v rámci psychologie reklamy Subkapitola základní pojmy v rámci psychologie řeší smyslové vnímání, pozornost, paměť a zapomínání, učení a motivaci. Tyto pojmy hrají velice důležitou roli pro reklamní tvůrce a závisí na nich celá reklama. Pokud by reklama neupoutala naši pozornost, neprošla by smyslovým vnímáním, pamětí a neměli bychom motivaci si propagovaný produkt koupit, neměla by tedy žádný smysl. Základní zákonitosti vnímání Reklama může ovlivnit chování člověka jen tehdy, když projde procesem přijímání (je vnímána) a zpracování (je pochopena, zařazena, utříděna). Znamená to, že člověk si vytvoří vnitřní psychický obraz o sdělení obsaženém v reklamě. Pozitivně ovlivní reklama chování člověka jen v případě, že tento obraz, propojující aktuální poselství s minulou zkušeností a minulými vjemy, má motivující kvalitu. Jako celek se stane podnětem, stimulem pro nákup zboží, služby apod. Nejprve reklama prochází smyslovým vnímáním – je zaznamenávána a zpracovávána smyslovými orgány. Druhou fází je kognitivní vnímání, které umožňuje zpracování, utřídění a rozdělení informací, to je umožněno díky pozornosti, paměti, obrazotvornosti, myšlení, rozhodování a řeči. Každý si individuálně vybírá, co bude předmětem jeho poznání. Podněty jsou selektovány na základě situační důležitosti, hodnotové orientace, zájmů, cílů, zkušeností atd. Vnímání člověka je ovlivňováno ostatními lidmi ve skupině, čehož využívají prodejci při prezentaci svých výrobků, ale také závisí na kulturní podmíněnosti. Smyslové vnímání Základní podmínkou senzorického vnímání je intenzita podnětu. K vnímání reklamy slouží různou měrou všechny smysly, nejvíce využíváme zrak a sluch, nejméně hmat. Zrakem je vnímána veškerá tisková, venkovní a televizní reklama, reklama v kinech, dárkové předměty, poutače a reklama na internetu. Pro zrakové vnímání je typické, že není vše vnímáno stejnou měrou. Některé objekty se dostanou do popředí našeho zrakového vnímání – stanou se tzv. figurou a jiné pozadím. Důležitými faktory, které reklamě umožňují stát se v prostředí figurou, jsou tvary a barvy. Neměla by tedy s okolím splývat, ale naopak kontrastovat. Sluchem je vnímána zejména rozhlasová, televizní reklama a reklama na videu. U sluchových sdělení je důležitá frekvence, která by se měla pohybovat od 500 do 2000 Hz, menší frekvence v tomto pásmu navozují psychologicky lepší podmínky pro koncentraci pozornosti. Čichové vjemy jsou smyslům zprostředkovávány v časopisech, reklamách na parfémy a zejména v místě prodeje. Kdyby bylo možné využívat čichové podněty v jiných typech reklamy, výrazně by podpořily image podniků a umožnily by snazší identifikaci zboží. Hmat je využívaný v tištěných reklamách spojených s ukázkou různých struktur materiálů a chuť je využívána při ochutnávkové reklamě v místě prodeje. Velkou otázku v oblasti reklamy vyvolává subliminální percepce neboli podprahové vnímání. Bylo provedeno spousta experimentů, zda může podprahové vnímání ovlivnit chování spotřebitelů. Nejznámější pokus vytvořil James Vicary. Do promítání filmu vložil dvě sugestivní reklamní instrukce – ‚‚Pijte kolu‘‘ a ‚‚Jezte popcorn‘‘. Projekce trvala vždy 1/3000 sekundy, tedy byla skutečně hluboko pod prahem vnímání. Vicary po experimentu uváděl pozitivní výsledky, ale nakonec sám potvrdil, že se jednalo o žert. Doposud nebyl objeven skutečný důkaz, že podprahové podněty skutečně spotřebitele ovlivňují, ale i přesto je podprahová reklama v České republice zákonem zakázána. Pozornost, paměť a zapomínání Pozornost je psychický stav, který se projevuje soustředěností a zaměřeností vědomí. Hlavním charakterovým rysem je selektivita, díky ní vystupují určité podněty do popředí, jiné do pozadí. Výběrovost je dána vnitřními (emoce, potřeby, zájmy, motivace …) a vnějšími (fyzické podmínky, sociální kontext …) faktory. Pozornost je možné rozdělit na bezděčnou a záměrnou. Reklama je vytvářena většinou tak, aby vzbudila bezděčnou pozornost. Tento typ je z hlediska vývoje člověka starší a jejím základem je potřeba reakce na měnící se prostředí. Člověk rozpoznává nevýznamné podněty, ale také impulsy vedoucí k výhodě. Je zřejmé, že reklama se snaží o pozornost jako o pozitivní příslib k výhodě. Záměrnou pozornost se v reklamním prostoru snaží vyvolat např. prodejní výstavy a katalogy. Paměť umožňuje vštěpování, uchování a vybavení si toho, co bylo dříve vnímáno. Může být rozdělena do tří stádií – senzorická paměť (uchování informace trvá 1-4 sekundy) na ni navazuje krátkodobá (latence informace je 18-20 sekund) a dlouhodobá,

Témata, do kterých materiál patří