Helenistická filozofie

Helénismus

- doba přibližně od smrti Alexadra Makedonského do počátku letopočtu (s dozvuky v prvním století)

- charakteristickým znakem je mísení řeckého myšlení, orientálních nauk a náboženství

- řecká kultura se stala kosmopolitní kulturou, vedle Athén vznikají nová centra duchovního života, např. Alexandrie

- politicky je na vrcholu Řím, ale i tam se kulturně prosazuje Řecko

- znaky filozofie: pluralita vedoucí ke skepsi, příklon k etice, nepříliš originální systémy

skepticismus

Skeptikové - pochybovači, pravé poznání je zásadně nemožné pro velký počet rozmanitých systémů a často nekritický způsob jejich zdůvodňování

- zakladatel Pyrrhón z Elidy

- rozvíjí se hlavně v platónské Akademii

- předpokladem dosažení ideálu radostného a neotřesitelného duševního klidu je poznání nepoznatelnosti všeho a "zdržení se soudu"

eklekticismus

- vzdělaní Římané zkoumají řecké filozofické systémy a vybírají to, co se jim zdá správné pro orientaci ve světě (eklektik - vybírající)

- nejvýznamnější - Cicero

- členové židovské obce (Alexandrie) spojují judaismus s tradicí řecké filozofie, Starý zákon byl přeložen do řečtiny v 2. st. př. n.l. jako tzv. Septuaginta

- nejvýznamnější: Filón Alexandrijský

epikureismus

- Epikuros ze Samu, heslo "Žij skrytě" - necení si politického a veřejného života, dává přednost soukromí, škola "Zahrada Epikurova", žáci: Horatius, Lucretius Carus

- filozofie se skládá z logiky, fyziky a etiky (ta je nejdůležitější, cesta ke správnému životu)

- cílem je blaženost, tj. získání slasti, vyhýbání se strastem

- rozum nám říká, že štěstí lze nejlépe najít ve vyváženém klidu ducha (ataraxie)

stoia

- zakl. Zenon z Kitia na Kypru (tzv. stará stoia), dále střední a mladší (Seneca, Marcus Aurelius, Epiktétos)

- život v souladu s přírodou, tedy život rozumný, musíme rozeznat, co je dobré (moudrost, statečnost, uměřenost, spravedlnost), co špatné (nerozumnost, nevázanost, nespravedlnost, zbabělost) a věci lhostejné. Afekty (pudy a vášně) přestírají, že lhostejné nebo špatné je hodnotné - stav, kdy se člověk osvobodí od vášní, se nazývá apatheia, kdo jí dosáhl, je moudrý (ostatní jsou pošetilí)

- základní sociální požadavky stoiků: spravedlnost a láska pro všechny lidi (poprvé i pro otroky a barbary), myšlenky humanismu a kosmopolitismu, světové dění ztělesněno ve vyšší bytosti oslovované jako "otec" - tím připravili půdu pro křesťanství

novoplatonismus

- poslední velký antický systém, spojuje Platóna s aristotelskými a stoickými tezemi

- zakl. Ammonios Sakkás, Plotínos (hlavní představitel), Proklos

- z prapodstaty zvané jedno vyzařuje (=emanace) svět, tj. duch (Platónův svět idejí), duše a hmota jako nižší a nižší stupně, božství "jedno" lze poznat pomocí extáze