Alkoholismus - Seminární práce

SEMINÁRNÍ PRÁCE Pavlásek Petr,C2S

(z OBN) 2002-2003

Téma: ALKOHOLISMUS!!!

Obsah

1. Úvod

2. Co je to alkohol

3. Poškození organizmu

4. Stádia opilosti

5. Stadia závislosti

6. Závěr

7. Poznámky

8. Použitá literatura

1. Úvod

Alkohol by neměl být zneužíván při různých oslavách a podobných akcích, ale je pravda, že představa přípitku sklenkou minerální vody také není to pravé. Proto by měl existovat kompromis, který si musí každý určit sám.

2. Co je to alkohol

Alkohol - etanol - C2H5OH - je jednoduchá a malá molekula, která vzniká kvašením cukrů. Podle současných poznatků patří mezi psychotropní látky 1. Vře při 77°C a tuhne při -117°C. Má řadu pozoruhodných vlastností, mimo jiné, že kvasinky, které umožnily jeho vznik, nechá žít asi jen do koncetrace 14% alkoholu. Vyšší koncentrací kvasinky hubí. Při pití alkoholických nápojů si někteří lidé neuvědumují, že neukájí pouze žízeň nápojem, který jim chuťově vyhovuje, ale že si i pěstují tím návyk na větší nebo menší pravidelnou konzumaci alkoholu. Chce-li někdo z nás uhasit žízeň, může svobodně volit mezi vodou, minerálkou, limonádou nebo pivem. Protože však volba tekutiny se váže na její určitou chuť, sáhne člověk v takovém případě nejspíše po tom, co dlouhá léta chuťově trénoval, tj. po půllitru piva. Takový chuťový návyk na pivo všemožně usnadňovaly nejrůznější okolnosti (cena, propagace), zatímco chuťový návyk na minerálku byl a je ztěžován jejím nedostatkem. Tato běžná situace je nebezpečná, jedná-li se například o řidiče. Je pochopitelné, že řidič potřebuje nahradit úbytek vypocené tekutiny, když má za sebou několik hodin jízdy v horkém létě. Jestliže však zůstane věrný chuťovým návykům a nahradí ztracenou tekutinu pivem, nemůže se vyhnout účinku alkoholu jako drogy, neboť alkohol je obsažen i v nejslabším pivu. Lidi, kteří požívají alkoholické nápoje, můžeme rozdělit do čtyř skupin podle toho, co od těchto nápojů žádají: do skupiny abstinentů, konzumentů, pijáků a do skupiny osob závislých na alkoholu. Abstinenti umějí uhasit žízeň i uspokojit svou chuť kteroukoli tekutinou, v níž není žádný alkohol, protože požití této drogy v sebemenším množství odmítají, ať už je k tomu vede jakýkoli důvod. Pokud jde o zařazení někoho mezi abstinenty, lze říci, že je to titul sice znevažovaný, mnohými posmívaný, ale podle medicínských směrnic těžko dosažitelný. Abstinentem můžeme totiž nazvat jen člověka, který nepožil alkoholický nápoj v jakékoli formě a množství po dobu alespoň tří let. Dá se předpokládat, že důsledných abstinentů je málo a pokud jsou, vyskytují se nejčastěji mezi dětmi do věku pěti až šesti let. V tomto věku v největším počtu případů totiž končí i abstinence dětí, protože na základě iniciativy některého konzumenta nebo pijáka v rodině okusí dítě nejdříve pivo, později víno apod. Začíná tak dříve či později se systematickým chuťovým nácvikem na tyto nápoje. Většina z nás se už v dětství či v mladistvém věku a méně už v dospělosti zařadí do velké rodiny konzumentů, kteří od alkoholického nápoje chtějí opravdu jen tekutinu a chuť a až na nějakou zanedbatelnou vyjímku ani vlastně nevědí, jaké účinky na nervový systém má alkohol obsažený v nápoji. Tedy dospělý konzument pije vhodný alkoholický nápoj ve vhodném množství a ve vhodném množství a ve vhodném věku. Konkrétně jde o třetinku desetistupňového piva nebo jeden decilitr vína po práci a po jídle, o " vylepšení " chuti čaje několika gramy rumu. Takový konzument nápoj vypije, uspokojí svou chuť, ale protože požil kolem 7 - 10 g alkoholu, který zdravá játra umí rozložit ještě během vstřebávání, tj. během jedné hodiny, alkohol se v krvi prakticky neobjeví a neovlivní tedy nervovou činnost. Do kategorie konzumentů patří malé procento mužů, značné procento žen a bohužel také velké procento naší mládeže, která by ovšem měla zůstat alespoň do osmnácti let ve skupině abstinentů. Mnozí členové skupiny konzumentů se dostávají nejdříve občas a nakonec definitivně do skupiny následující, do skupiny pijáků. Pijákům nestačí alkoholické nápoje ani jako zdroj tekutiny, ani je neuspokojuje jen jejich chuť. Žádají si již účinků alkoholu obsaženého v nápoji, žádají si alkoholickou euforii 2. Takového pocitu euforie lze dosáhnout nejrůznějším způsobem, ovšem nejlepším je ten, kdy tzv. pravé euforie dosahujeme přirozenou cestou spojenou s menší nebo větší námahou. Je však mnoho lidí, kteří zjistí, že pocity pravé euforie jsou spojeny s příliš velkou námahou, s osobním nepohodlím, a objeví, že totéž rozpoložení mysli jim přinese přiměřená hladina alkoholu v jejich krevním oběhu. Zkonzumují tedy alkoholický nápoj ne pro ukojení žízně, ale především proto, aby pod vlivem alkoholu - drogy - pocítili euforii, o které se domnívají, že je bez jakéhokoli rizika. Musíme ji však po právu nazvat nepravou euforií. Od té doby, kdy člověk hledá v alkoholickém nápoji zdroj euforie, tj. příjemnou změnu nálady, obveselení, úlevu, odstranění potíží a duševního napětí, zapomnění ap., začíná kratší, delší či dlouhá cesta, během níž se z nevinného pijáka může vyvinout a někdy se skutečně vyvíjí těžký, často i tragicky končící člověk závislý na alkoholu. Je třeba vědět, že ne každý, kdo začíná dnes pít s mírou, bude tak pít vždy a natrvalo. A co je horší, nevíme nikdy, kdo to bude a kdy to bude.