Pojmy z politologie (základní pojmy z politologie, vypracované)

Politologie – společensko-vědní disciplína o politice a politických problémech

Funkce politologie – popisná (co a jak se stalo nebo děje), vysvětlující (proč se to stalo), predikace (předpovídající), instrumentální (vodítko pro politiky a další instituce)

Politologické disciplíny – obecná politologie a politická metodologie, mezinárodní vztahy, politická ekonomie, politická sociologie, politická instituce, veřejná správa a administrativa

Politika – umění řídit stát, vztahy mezi státy, správa věcí veřejných, oblast společenské veřejné činnosti

Politická moc – schopnost držitele moci ve společnosti ovlivnit chování jiných lidí jistým způsobem, a to i proti své vůli

Pohledy na politiku – běžná součást života (Antické Řecko), zavrženíhodná aktivita, která odvrací člověka od víry (Starověk), hrozba lidské svobody a přirozenosti, umění prozíravého vedení širokých mas (moderní doba)

Politická participace – účastí rozumíme ty aktivity soukromých osob, které mají ve snaze ovlivňovat a podpořit politiku a vládu, konvenční (zahrnuje obvyklé chování), nekonvenční (relativně neobvyklé chování, které kritizuje nebo se staví na odpor proti vládě)

Politická socializace – proces, který ovlivňuje, jak se budeme stavět k politice, během něco si uvědomujeme různé polické jevy a utváříme si systém postojů a hodnot ve vztahu k politickému systému

Stát – forma organizace lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek

První státy – 3500 let př. n. l. (Egypt, Sumerská říše), s moderním termínem se však setkáváme až v 15. století v Itálii

Znaky státu – soustava orgánů vykonávajících státní moc a správu, ohraničené území, občané, ozbrojená moc (vojsko, policie), právní subjektivita (schopnost samostatně vystupovat v právních vztazích, např. uzavírání smluv), státní suverenita, svrchovanost (stát není podřízen žádnému vyššímu orgánu, výjimkou je dobrovolné členství v nadnárodních organizacích)

Teorie vzniku státu – náboženská (vychází z božského původu státu), patriarchální (postupné rozšiřování rodiny), mocenská (výsledek bojů, silnější vládne nad starším), smluvní (smlouva je právním důvodem pro vznik státu)

Funkce státu – vnější – diplomacie (zajištění mezinárodních vztahů), zahraniční obchod (stanovení podmínek a okolností), obrannost (ochrana před případným rozpadem, boj za světový mír, mezinárodní bezpečnost), vnitřní – bezpečnostní (bezpečnost občanů a jejich majetku, vnitřní zabezpečení, fungování státu), ekonomická (stanovení podmínek pro oblast ekonomiky a její garance), kulturní (péče o kulturní dědictví, rozvoj školství, vědy a výchovy)

Právní stát - stát, v němž je výkon státní moci omezen zákonem, orgány veřejné moci smějí činit jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, zatímco občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje (ČR)

Monarchie – forma státu, v níž je dědičná doživotní vláda jednoho, absolutní (panovník má neomezenou moc, Vatikán, Saúdská Arábie, Brunej), konstituční (moc je omezena jinými státními orgány, Japonsko, Dánsko, Norsko, Švédsko)

Oligarchie – forma vlády, ve které má politickou moc v rukou pouze hrstka osob (nejčastěji příslušníků nejbohatší vrstvy (v minulosti Sparta, dnes Rusko)

Demokracie – vláda lidu, vláda většiny respektuje práva menšiny (téměř všechny státy Evropy, Indie, Izrael, USA, Kanada, Nový Zéland)

Aristokracie – vláda nejlepších, urozených

Republika – forma státu, v němž je hlava státu volena na určité volební období, prezidentská (hlava státu je současně hlavou vlády, vláda je oddělena od parlamentu, prezident je volen přímo, USA), parlamentní (vláda je odpovědna parlamentu, hlava státu je volena nepřímo parlamentem a má malé pravomoci, ČR), kancléřská (parlamentní forma vlády s posílením pravomocí spolkového kancléře, Rakousko, Německo)

Unitární stát – pouze jedno řídící centrum, jednoduchá organizační struktura (Itálie)

Federace – složený neboli spolkový stát, který vznikl spojením více států (USA, Německo)

Konfederace – volnější uskupení států, které úzce spolupracují v některých oblastech (Švýcarsko)

Národ – společenství lidí se stejným jazykem, hlásící se ke stejným národním zvyklostem a tradicím

Národnost – příslušnost člověka k určitému národu, charakterizována společným jazykem, vírou a zvyklostmi

Státní občanství – plnoprávné občanství jedince v určitém státním útvaru na území státu

Způsoby nabytí státního občanství – narozením v ČR (dítě získává občanství rodičů), udělením (příslušníci jiného státu trvale žijící na našem území, kteří splní podmínky mohou požádat o udělení), nalezením na území ČR (dítě nalezené na území ČR se stává jeho občanem), určení občanství (nemanželské dítě narozené matce, která je cizí státní občanka a otce se státním občanstvím ČR se stává občanem ČR), prohlášením (při rozdělení čsfr si mohl její občan může zvolit), osvojením (je-li alespoň jeden z osvojitelů občanem ČR)

Způsoby ztráty občanství – smrtí občana, nabytím cizího státního občanství, prohlášením (člověk, který žije v cizině a má současné cizí státní občanství, se může občanství ČR vzdát)

Národnostní menšina – společenství občanů žijících na území určitého státu, kteří se odlišují od většiny ostatních obyvatel etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi

Xenofobie – vyslovený odpor a nedůvěra k cizincům a strach z nich

Rasismus – nenávist k jedinci opodstatněná pouze jeho příslušností k jiné rase

Genocida – systematické násilí vůči určitému národu a etniku

Integrace – stav, kdy přistěhovalci a menšiny tvoří plnohodnotnou část společnosti, jsou do ní zapojeni a sami se cítí být její součástí

Segregace – stav, kdy se přistěhovalci a menšiny neúčastní společenského života, dostávají se do izolace a sami se necítí být součástí společnosti

Principy demokracie – svoboda tisku a projevu, právo na soukromé vlastnictví a svobodné podnikání, dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, pravidelné svobodné volby, nezávislost soudní moci, práva menšin, princip suverenity lidu, vztah občana a státu je vyzřen právním řádem, vláda většiny

Formy demokracie – přímá (založena na přímé účasti občanů na rozhodování o věcech veřejných, referendum – hlasování voličů o závažných politických otázkách, plebiscit – hlasování obyvatel určitého území o osamostatnění nebo naopak o připojení k jinému státu (Švýcarsko)), nepřímá (občan se účastní politického rozhodování zprostředkovaně, delegováním svého podílu moci na zvolené zástupce, kteří naplňují jeho vůli v orgánech státu, regionu či obce)

Společní znaky totalitních politických systémů – jediná vládnoucí skupina, která disponuje monopolem moci, jediná oficiální státní ideologie, režim jedné politické strany, která vyžaduje disciplínu, kontrola všech oblastí individuálního a společenského života, policejní režim, jenž dohlíží nad vším a nad všemi

Totalitní systémy – vládnoucí skupina neomezeně rozšiřuje svoji moc, plně kontroluje fungování společnosti a zasahuje do ní

Autoritativní systémy – sdílejí nedemokratické tendence s režimy totalitárními, vládnoucí skupina v nich ale neusiluje o plnou kontrolu společnosti a stát neproniká do soukromého života lidí

Volby – akt, při kterém právoplatní voliči volí své zástupce do určitých funkcí nebo orgánů

Druhy voleb – prezidentské, parlamentní, komunální

Volební demokratické principy – politická rovnost, všeobecná účast, většinová vláda, demokratická kontrola

Všeobecné volební právo – volit mohou všichni dospělí občané bez rozdílu

Rovné volební právo – každý občan má 1 hlas a každý hlas má stejnou váhu

Přímé volební právo – právo odevzdat hlas mám přímo já

Tajné volební právo – nesmí být zjistitelné, kdo a jak hlasoval

Aktivní volební právo – jít volit

Pasivní volební právo – být volen

Většinový volební systém – všechny mandáty na úrovni volebního obvodu přiděleny jednomu kandidátovi, menší reprezentativnost

Systém poměrného zastoupení – mandáty na úrovni volebního obvodu jsou rozdělovány poměrně, větší reprezentativnost, procento odevzdaných hlasů odpovídá procentu zástupců

Politické strany – dobrovolná organizovaná sdružení občanů se stejnými politickými názory a cíly, která se účastní politického života

Klasifikace politických stran – podle politické ideologie, ze které vycházejí (liberální, křesťanské, komunistické), podle místa v politickém spektru (levice, pravice), podle charakteru členství (masové, kádrové, oddaných), podle šíře spektra (ideologicky úzké, „catch all“ strany)

Funkce politických stran – zprostředkovatelská (most mezi lidmi a vládou), integrativní funkce (soustředění zájmů), mobilizační (mobilizace voličů), socializační (činitel politické socializace), ústavní (skrze ně sestavována vláda), rekrutivní (výběr politických elit)

Politická ideologie – soustava teorií a názorů na problematiku společnosti a roli člověka v ní, stává se myšlenkovým základem politických programů a jednání

Liberalismus – (libertas = svoboda) 17. století Anglie, rovnost šancí, rozvoj individuality, svoboda jedince, John Locke, B. Spinoza, T. Hobbes, Ch. Montesquie, A. Smith, J. M. Keynes

Konzervatismus – (conservare = uchovat) 18. století, vznikl v odporu na VFR, důraz na řád a instituce, tradice, zakladatel E. Burke, M. Thatcherová, R. Reagan

Socialismus – (socialis = společnost) 19. století, vznikl jako kritika průmyslové revoluce, silná role státu, rovnost výsledků, upřednostňuje kolektiv před jednotlivcem, K. Marx, F. Engels

Enviromentalismus – zabývá se vztahy mezi přírodou a společností, ochrana životního prostředí

Feminismus – cílem je výzkum jevů, které lze považovat za projevy a součást utlačování ženského pohlaví

Nacionalismus – kolektivní ideologie, týká se tedy v první řadě celých společenských skupin. Základní myšlenka Gellnerova pojetí nacionalismu bývá vyjadřována heslem: Nacionalismus vytváří národ, a ne naopak.

Fašismus – utilitární, extrémní a nejtvrdší formy policejního státu, ustavené a provozované v zájmu vládnoucí třídy zejména tehdy, když se octne v ohrožení ze strany utlačených a vykořisťovaných lidí

Anarchismus - je politická ideologie usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem

Ústava – základní zákon státu, musím s ním být v souladu všechny ostatní zákony

Typy ústavy podle formy – psaná (dokument, který má speciální uzákonění, USA, ČR, Německo), nepsaná (vyvinula se více na základě zvyku, GB, Nový Zéland, Izrael)

Typy ústavy podle způsobu změny ústavy – flexibilní (pružná, ústavu lze změnit prostým zákonem), rigidní (tuhá, lze změnit pouze přijetím ústavního zákona)

Princip oddělní moci – státní moc je rozdělena na 3 složky v oddělených pravomocemi

Moc zákonodárná (legislativa) – parlament

Moc výkonná (exekutiva) – prezident, vláda

Moc soudní (jurisdikce) – ústavní soud

Princip brzd a rovnovah – jednotlivé složky státní moci se svými pravomocemi navzájem vyvažují a omezují, rozhodnutí každého jednoho ze tří základních orgánů může být ostatními orgány korigována, případně zcela zrušena