23) Klasické pojetí společnosti

23. KLASICKÉ POJETÍ SPOLEČNOSTI

NĚMECKÁ KLASICKÁ FILOSOFIE

- přichází po empirismu a racionalismu a snaží se vyřešit základní gnozeologickou otázku:

„Jak můžeme nalézt pravdivé poznání a co vůbec můžeme za pravdu považovat.“

Immanuel Kant

- je empirista

- rozum pracuje s empirickým materiálem

- dílo etika  všichni si jsou rovni

- říká, že čas a prostor je objektivní

Kritika čistého rozumu (kritika znamená posouzení)

- posuzuje práci čistého rozumu

- nepracuje se smyslovým materiálem

- už má a vyrábi vrozené ideje (jako jsou monády, atributy atd…)  není to založené na zkušenostech

- čistý rozum vlastně není, protože si to nemůžeme vědecky ověřit

- rozlisuje věc o sobě a věc pro nás

- je to objektivní realita, která existuje mimo nás, ale my ji nedokážeme popsat

- krome objektivní reality mimo nás, existuje i svět pro nás, který sdílíme

- např. to, že jsme v kavárně  je to dáno tím, že máme podobně ustrojené smyslové orgány

- další důležitý je obrat Koperníkova objevu

• neotáčí se Slunce kolem nás, ale my kolem Slunce

• nikoli objekt určuje subjekt, ale subjekt určuje objekt

• domnívá se, že objektivní realita je ta sdílená, kterou jsme si sami vytvořili

- zkoumá apriorní podmínky (= pocházející z rozumu)

- vědu je možno uplatnit jen tam, kde se uplatní apriorní podmínky

- zásada co nechce, aby ostatní činili tobě, nečiň ty jim  ta podle Kanta je apriorní, není vytvořená ze zkušenosti

Kritika praktické rozumu

- zde už praktický rozum je brán jako čistý rozum

- z hlediska praktického (= morálního) je čistý rozum

Co mohu vědět? (KČR)

Co mám konat? (KPR)

V co smím doufat? (spisy o náboženství)

- hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon v něm

- autonomní etika (v sobě samé založená etika)

- nemá jiné kritérium než úcty k sobě samému

KATEGORICKÝ IMPERATIV

 dává čistý rozum  není to věc vědecká, ale přesto existuje

- má 4 verze:

1. verze

- máme jednat s ostatními tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám

- Kant je přesvědčen, že se máme chovat ke všem stejně a máme vynechat subjektiva

- je přesvědčen, že tento zákon máme všichni ve svém rozumu

1. verze

- mravní jednání je nezávislé na objektu

- rozumem dokážu poznat, co je dobré, a to musím konat

- to je svobodný (autonomní) mravní zákon, je nezávislý na materiálních podmínkách

- postuláty dává čistý rozum, abychom mohli věřit, že budeme někdy ideální

- mravní zákon nedokazujeme, jen postulujeme spolu s postuláty (vůle, nesmrtelnost duše, existenci Boha)

NĚMECKÝ IDEALISMUS

- řadíme sem Kanta (byl poslední osvícenec a první idealista), Fichta, Schellinga a Hegela (idealisté)

- idealistům jde společný zájem o dějiny a vývoj a zejména obrat k subjektu a jeho rozumu

Johann Gottlieb Fichte

- subjektivní idealista

- navazuje na Kanta a zruší věc o sobě