Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




23) Klasické pojetí společnosti

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (147,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

23. KLASICKÉ POJETÍ SPOLEČNOSTI NĚMECKÁ KLASICKÁ FILOSOFIE - přichází po empirismu a racionalismu a snaží se vyřešit základní gnozeologickou otázku: „Jak můžeme nalézt pravdivé poznání a co vůbec můžeme za pravdu považovat.“ Immanuel Kant - je empirista - rozum pracuje s empirickým materiálem - dílo etika všichni si jsou rovni - říká, že čas a prostor je objektivní Kritika čistého rozumu (kritika znamená posouzení) - posuzuje práci čistého rozumu - nepracuje se smyslovým materiálem - už má a vyrábi vrozené ideje (jako jsou monády, atributy atd…) není to založené na zkušenostech - čistý rozum vlastně není, protože si to nemůžeme vědecky ověřit - rozlisuje věc o sobě a věc pro nás - je to objektivní realita, která existuje mimo nás, ale my ji nedokážeme popsat - krome objektivní reality mimo nás, existuje i svět pro nás, který sdílíme - např. to, že jsme v kavárně je to dáno tím, že máme podobně ustrojené smyslové orgány - další důležitý je obratKoperníkova objevu neotáčí se Slunce kolem nás, ale my kolem Slunce nikoli objekt určuje subjekt, ale subjekt určuje objekt domnívá se, že objektivní realita je ta sdílená, kterou jsme si sami vytvořili - zkoumá apriorní podmínky (= pocházející z rozumu) - vědu je možno uplatnit jen tam, kde se uplatní apriorní podmínky - zásada co nechce, aby ostatní činili tobě, nečiň ty jim ta podle Kanta je apriorní, není vytvořená ze zkušenosti Kritika praktické rozumu - zde už praktický rozum je brán jako čistý rozum - z hlediska praktického (= morálního) je čistý rozum Co mohu vědět? (KČR) Co mám konat? (KPR) V co smím doufat? (spisy o náboženství) - hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon v něm - autonomní etika (v sobě samé založená etika) - nemá jiné kritérium než úcty k sobě samému KATEGORICKÝ IMPERATIV  dává čistý rozum není to věc vědecká, ale přesto existuje - má 4 verze: verze - máme jednat s ostatními tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám - Kant je přesvědčen, že se máme chovat ke všem stejně a máme vynechat subjektiva - je přesvědčen, že tento zákon máme všichni ve svém rozumu verze - mravní jednání je nezávislé na objektu - rozumem dokážu poznat, co je dobré, a to musím konat - to je svobodný (autonomní) mravní zákon, je nezávislý na materiálních podmínkách - postuláty dává čistý rozum, abychom mohli věřit, že budeme někdy ideální - mravní zákon nedokazujeme, jen postulujeme spolu s postuláty (vůle, nesmrtelnost duše, existenci Boha) NĚMECKÝ IDEALISMUS - řadíme sem Kanta (byl poslední osvícenec a první idealista), Fichta, Schellinga a Hegela (idealisté) - idealistům jde společný zájem o dějiny a vývoj a zejména obrat k subjektu a jeho rozumu Johann Gottlieb Fichte - subjektivní idealista - navazuje na Kanta a zruší věc o sobě - svět, který vnímáme, jsme si sami vytvořili - existuje jen myslící subjekt ne okolní svět - podle něj je jen subjektivno - vše je výtvorem našeho já, našeho vědomí - vše dovede do dokonalosti - vzniká jakási triáda, dialektická metoda: 1. Já klade (vytváří) samo sebe – teze (já vytváří neuvědomované) 2. Já klade ne-já (okolní svět) – antiteze (já vytváří celý svět) 3. Já klade samo sebe i ne-já (uvědomuje si, že stvořilo sebe i svět) – syntéza - pouze příroda je produktem našeho já - svět je souhrn našich představ, pudů - nezávisí na vědomí a vůli - na nás záleží, jestli se necháme vnějším světem ovládat (budeme pasivní a líní nebo svobodní) - „Jiného Boha než mravní řád nepotřebujeme.“ Friedrich Wilhelm Joseph Schelling(1775 – 1854) - stačí vědět jméno Georg Wilhelm Friedrich Hegel(1770 – 1831) - přednášel na univerzitách (Jena, Berlín) - napsal mnoho děl - nejznámější jeFenomenologie ducha - byl tvůrcem novověké dialektiky - navázal na Herakleita, Fichteho, Schellinga - jde o rozvoj ducha, seberozvíjení ducha - je objektivním idealistou Herakleitická metoda (boj protikladu u Herakleita) - jeho filozofie je systémem triád: výchozí stav = teze (duch je sám sebou) druhá etapa = antiteze (negace, je to popření výchozí etapy, je to jinobytí ducha) třetí stupeň = syntéza (negace předchozí etapy, tedy negace negace Nauka o filosofii ducha - lidský duch si teprve v člověku začíná uvědomovat sebe sama - život jednotlivého člověka, naše pocity, prožitky - člověk je ale schopen tvořit duchovní díla, spisy, teorie - ty už překračují život jedince, existují objektivně, bez vztahu k individuální psychice objektivní duch - do říše objektivního ducha patří rodina, společnost, stát a jeho dějiny. - obě sféry ještě přesahuje sféraabsolutního ducha kam patří umění, náboženství a filozofie vrcholem je Hegelova filozofie jakožto sebeuskutečnění absolutního ducha Hegelova filozofie dějin - smysl a hodnotu nemá život jedince, ale až jeho začlenění do dějinné síly (do státu) - objektivní duch si vybírá jedince jako nástroj, jehož prostřednictvím se realizuje to - velké historické osobnosti nejsou významné svými schopnostmi, neboť jsou to často lidé špatní, slabí - významné jsou tím, že se v nich ztělesňuje historická nutnost tzv. „duch doby“ - to, co existuje, je rozumné a historicky nutné Ludwig Feuerbach (1804– 1872) - byl ostrým kritikem náboženství - byl materialista - považoval ho za výtvor člověka, který ještě není dostatečně vyzrálý - člověk touží po blaženosti - bohové jsou lidská přání proměněná ve skutečně bytosti - příroda nám klade překážky ke splnění přání - proto člověk vymyslí bytost, která člověka chrání, miluje, může splnit jeho přání - je to ale jen dětský sen, je třeba se z něho probudit a začít jednat, aby si člověk svým jednáním zařídil šťastný život - nástrojem k tomu je zkrocení přírody kulturou a vzděláním - „Člověk stvořil Boha a ne Bůh člověka.“ STRATIFIKACE - odvětví sociologie - zabývá se rozvrstvením společnosti Typy společnosti Dějiny rozvrstvení společnosti: 1. otrokářství – starověk – otroci, svobodní obyvatelé 2. rozdělení na stavy – středověk 3. kasty – v Indii – přísně oddělené vrstvy společnosti 4. třídy – liší se vztahem k výrobním prostředkům – některé třídy výrobní prostředky vlastní = vyko

Témata, do kterých materiál patří