23) Klasické pojetí společnosti
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
- svět, který vnímáme, jsme si sami vytvořili
- existuje jen myslící subjekt ne okolní svět
- podle něj je jen subjektivno
- vše je výtvorem našeho já, našeho vědomí
- vše dovede do dokonalosti
- vzniká jakási triáda, dialektická metoda:
1. Já klade (vytváří) samo sebe – teze (já vytváří neuvědomované)
2. Já klade ne-já (okolní svět) – antiteze (já vytváří celý svět)
3. Já klade samo sebe i ne-já (uvědomuje si, že stvořilo sebe i svět) – syntéza
- pouze příroda je produktem našeho já
- svět je souhrn našich představ, pudů
- nezávisí na vědomí a vůli
- na nás záleží, jestli se necháme vnějším světem ovládat (budeme pasivní a líní nebo svobodní)
- „Jiného Boha než mravní řád nepotřebujeme.“
Friedrich Wilhelm Joseph Schelling (1775 – 1854)
- stačí vědět jméno
Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770 – 1831)
- přednášel na univerzitách (Jena, Berlín)
- napsal mnoho děl
- nejznámější je Fenomenologie ducha
- byl tvůrcem novověké dialektiky
- navázal na Herakleita, Fichteho, Schellinga
- jde o rozvoj ducha, seberozvíjení ducha
- je objektivním idealistou Herakleitická metoda (boj protikladu u Herakleita)
- jeho filozofie je systémem triád:
výchozí stav = teze (duch je sám sebou)
druhá etapa = antiteze (negace, je to popření výchozí etapy, je to jinobytí ducha)
třetí stupeň = syntéza (negace předchozí etapy, tedy negace negace
Nauka o filosofii ducha
- lidský duch si teprve v člověku začíná uvědomovat sebe sama
- život jednotlivého člověka, naše pocity, prožitky
- člověk je ale schopen tvořit duchovní díla, spisy, teorie
- ty už překračují život jedince, existují objektivně, bez vztahu k individuální psychice objektivní duch
- do říše objektivního ducha patří rodina, společnost, stát a jeho dějiny.
- obě sféry ještě přesahuje sféra absolutního ducha
kam patří umění, náboženství a filozofie
vrcholem je Hegelova filozofie jakožto sebeuskutečnění absolutního ducha
Hegelova filozofie dějin
- smysl a hodnotu nemá život jedince, ale až jeho začlenění do dějinné síly (do státu)
- objektivní duch si vybírá jedince jako nástroj, jehož prostřednictvím se realizuje to
- velké historické osobnosti nejsou významné svými schopnostmi, neboť jsou to často lidé špatní, slabí
- významné jsou tím, že se v nich ztělesňuje historická nutnost tzv. „duch doby“
- to, co existuje, je rozumné a historicky nutné
Ludwig Feuerbach (1804 – 1872)
- byl ostrým kritikem náboženství
- byl materialista
- považoval ho za výtvor člověka, který ještě není dostatečně vyzrálý
- člověk touží po blaženosti
- bohové jsou lidská přání proměněná ve skutečně bytosti
- příroda nám klade překážky ke splnění přání
- proto člověk vymyslí bytost, která člověka chrání, miluje, může splnit jeho přání
- je to ale jen dětský sen, je třeba se z něho probudit a začít jednat, aby si člověk svým jednáním zařídil šťastný život