Židovské svátky

Židovské svátky

Chanuka neboli „Zasvěcení“ je osmidenní svátek.

Původně připomínal vítězství makabejských povstalců nad Římany, jež skončilo znovudobytím Jeruzaléma, vysvěcením Chrámu a opětovným vznikem samostatného židovského státu. S těmito událostmi se pojí příběh o nalezení jediného džbánku rituálně čistého oleje, potřebného pro chrámový svícen. Božím zásahem vystačilo malé množství oleje celých osm dnů, potřebných pro výrobu oleje nového. Pro svátek je proto charakteristické postupné zapalování osmiramenného (chanukového) svícnu. Začátek svátku se odvíjí od židovského kalendáře. Chanuka začíná 25. den měsíce kislev a končí 2. nebo 3. dnem měsíce tevet (měsíc kislev může mít 29 nebo 30 dní). Chanuka začíná západem slunce předešlého dne. Na Chanuku je zvykem jíst jídla připravovaná na oleji (zejména olivovém), čímž se připomíná zázrak s olejem v Chrámu.Tradičními jídly jsou bramborové placky či bramboráky.Mnoho sefardských rodin stejně jako polští aškenázové a Izraelci mají ve zvyku jíst koblihy plněné různými náplněmi. Jako připomínka příběhů z knihy Júdit se také jedí mléčné pokrmy.

Původ nJedna z možností je, že slovo chanuka je odvozeno od hebrejského slovesaחנך,které znamená zasvětit.Další z možností je rozložení názvu chanuka naחנו (chanú,doslova„utábořit se k boji“) aכה (ka,hebrejskáčíslovka25,či25.dne).

Chanuka je také hebrejský akronym pro„ח׳ נרות והלכה כבית הלל“ což v překladu znamená„osm svící,jak určila Hilelova škola.“Jedná se o narážku na spor mezi dvěma rabínskýmiškolami (Hilelovy a Šamajovy)v otázce jak zapalovat chanukové svíce.Šamaj tvrdil,že osm svící by mělo být zapáleno v první den svátku a během dalších dnů by se měly svíce ubírat,zatímco Hilel tvrdil,že na začátku svátku by měla být zapálena jedna svíce a každý následující večer by se měla jedna svíce přidávat.Nakonec zvítězila škola Hilelova,protože„svatost zvětšujeme,ale nezmenšujeme“

Šabat (s významem ustat,odpočinout;česky sobota)je v judaismu a některých křesťanských kruzích sedmý den v týdnu,věnovaný odpočinku a upuštění od pracovní a všedníčinnosti.

Šabat je nejdůležitější svátek v judaismu jeho dodržování je nařízeno přímo Desaterem a v rabínské literatuře je brán jako pravzor všech svátečních dnů.Nejzřetelnějším rysemšabatu je celodenní zákaz určitýchčinností (prací).Zakázané jsou i takovéčinnosti,které po technické stránce nespadají pod výše uvedené zákazy,ale svou povahou nebo účelem se řadí ke všednímu,nesvátečnímuživotu.Práce zakázané ošabatu zahrnují i mnohé každodenníčinnosti (vaření,manipulace s ohněm a elektřinou,koupání,cestování atd.);zbožníŽidé se proto musí našabat předem připravit,aby se bez těchto činností obešli.I to dodávášabatu zvláštní atmosféru odlišnou od zbytku týdne.