ZSVs_MO_SOCIOLOGIE_II

SOCIÁLNÍ VZTAHY, ROLE, POZICE, SOCIÁLNÍ DISTANCE, SOCIÁLNÍ NEROVNOST,

M. WEBER: LEGITIMITA PANSTVÍ, TYPY PANSTVÍ

Společnost (jako i jiné systémy) má svoji charakteristicky uspořádanou síť vnitřních vztahů mezi jedinci a skupinami, případně mezi skupinami navzájem, svoji ustálenou síť pozic a rolí.

Jde o počet a typ prvků i o charakter jejich vzájemných vztahů = o

sociální strukturu.

Jednotlivec vstupuje přes společnost a přes skupiny do kontaktu s ostatními příslušníky svého druhu = sociální interakce.

Prvkem interakce je:

• komunikace (nemateriální interakce)

• předmětná činnost (materiální interakce).

Výsledkem jsou psychické kvality (emocionální stavy, postoje, hodnoty) či změna prostředí (např. architektura, umění).

Strukturu sociální interakce ovlivňují zejména následující dvě skupiny faktorů:

■ sociální role, pozice, status a prestiž subjektů v interakci;

■ společenské hodnoty a normy.

Součástí každého sociálního vztahu je sociální percepce = proces pozorování, vnímání a poznávání druhých, doprovázený vytvářením interpersonálních (sociálních) hodnotících soudů.

Člověk do procesu sociální percepce promítá svoji představivost, sociální zkušenosti a zkušenosti druhých lidí.

Proces percepce obsahuje tři základní komponenty:

1) Atributivní: přičítá hodnocené osobě určité vnější a vnitřní charakteristiky.

2) Očekávací: na nevědomé úrovni je ovlivňován různými druhy očekávání, jež selektivně působí na vstupní percepční informaci.

3) Afektivní: emocionální reakce na určité charakteristiky druhé osoby, což vede k selekci určitých informací.

Chyb v sociální percepci (vnímání a hodnocení druhých) se dopouští každý z nás. Jejich systematickým studiem se zabývá zejména sociální psychologie.

Také komunikace je nedílnou součástí všech sociálních vztahů.

Sociální komunikací se označuje proces sdělování, směny a distribuce informací mezi dvěma či více lidmi v síti sociálních vztahů a v rámci sociálního chování. Uskutečňována je především prostřednictvím jazyka.

Komunikaci můžeme dělit na:

a) k. interakční (ta probíhá v obou směrech a je vzájemná);

b) k. neinterakční (jednosměrnou či jednostrannou, která je uskutečňována např. hromadnými sdělovacími prostředky).

Nebo na:

1) přímou (ta probíhá v rámci přímého sociálního kontaktu);

2) nepřímou (ta probíhá v rámci zprostředkovaného sociálního kontaktu, např. prostřednictvím masových médií).

Podle počtu účastníků:

Intrapersonální Vnitřní komunikace. Komunikuje v ní jen jednotlivec. Svým způsobem se jedná o určitou samomluvu a soukromý monolog člověka. Představuje klíčový nástroj lidského přemýšlení. Interpersonální Komunikace mezi dvěma jedinci - diadická komunikace, též meziosobní komunikace. Má osobní charakter a zpravidla také dialogovou formu. Dodržuje se v ní jednota místa a času.