Politologie, právo

Politologie

• vědecká disciplína, která se zabývá studiem politiky

• slovo pochází z řečtiny – POLIS (stát), LOGOS (rozum)

• zkoumání politiky znamená umění řídit stát

• vznikla v antickém Řecku

• prohloubila se v období renesance

• bývala součástí filosofie

• samostatně se začala rozvíjet na přelomu 19. -20. století v USA

• rozšířila se po 2. sv. válce

• předmětem = moc → nástroj prosazování politických zájmů, fungování státu,

politické teologie a ideologie, politické systémy a instituce,

politické strany, politické chování lidí, nátlakové skupiny a

mezinárodní vztahy

• orientuje se třemi směry: normativní – to na čem by měla být společnost založena

pozitivní – to co dnes je

prognostická – na čem společnost bude založena

• politické disciplíny – obecná politologie – zabývá se historií oboru

– politická teorie – sleduje dějiny politických teorií (feminismus,…)

– instituce – zabývá se ústavou, státem, administrativou

– srovnávací politologie – srovnává formy států a ústav

– politické chování – chápe jedince v pol. a soc. prostředí

– politika, administrativa, politická ekonomie

Společenské vědy související s politologií

• filozofie

• sociologie

• historie

• ekonomie

• právo

• psychologie

Antika

Platón – vyjádřil své politické názory v dílech Ústava a Zákony

– propaguje sofokracii, vládu jednoho nebo několika filozofů

– zdrojem zla = bohatství, ideální stát = monarchie

Aristoteles – 1. teoretik politiky, napsal: Politika

– vláda by měla být omezena zákony a vládnout v zájmu obyvatel obce

– občan = ten, kdo má účast na vládě

Středověk

• politické myšlení bylo pod vlivem křesťanství a teologie

• hlavním problémem byl soulad mezi mocí církevní a světskou

Tomáš Akvinský – navazuje na Aristotela a jeho teorii aplikuje na křesťanství

Novověk

• s rozvojem renesance se přisoudila jedinci důležitější role v politickém životě

• současně klesla závislost politiky na církvi

Niccolo Machiaveli – z Florencie; významný spis – Vladař → ospravedlňuje moc a politiku, které se nemají zatěžovat morálkou

Osvícenství

Thomase Hobbes a John Locke – vytvořili tzv. smluvní teorii státu, kdy stát je výtvorem racionálně myslících jedinců

Charles De Montesquieu – francouzský osvícenec → „Duch zákonů“ – dělení moci

Jean Jacques Rousseau - „O společenské smlouvě“ – definuje princip demokraice a účast lidu na moci

19. a 20. století

• přináší společenské, ekonomické i politické změny, objevují se teorie socialismu a komunismu

• prosazuje se všeobecné volební právo

Karel Marx – teorie beztřídní společnosti prostřednictvím diktatury

Max Weber – protiklad Marxismu, člověk žijící v kapitalismu by měl žít střídmě a rozmnožovat svůj majetek

Stát

• forma organizace lidské společnosti, sdružuje obyvatele určitého území