Psychické procesy poznávací

PSYCHICKÉ PROCESY POZNÁVACÍ

VNÍMÁNÍ

• psychický proces, kterým poznáváme to, co v tom daném okamžiku působí na naše smysly

• komplex počitků (počitek - jednotlivá daná konkrétní informace o daném předmětu či jevu)

• Čití = činnost počitků, výsledný efekt je vnímání (vím, že držím knihu, ne nůž)

• cílené vnímání se nazývá pozorování

• receptory, čidla a smysly nám umožňují přijímat počitky (nervová vlákna)

Druhy počitků:

• Počitek barvy:

• Počitek sluchu (tony x hřmoty)

• Počitek chuti (sladkost x kyselost)

• Počitek čichu (vůně x zápach)

• Počitek dotyku: (suchý / vlhký, hladký / drsný povrch, sypký / pevný, teplota, materiál)

• Počitek bolesti: (intenzita, druh (bodavá, tupá, ostrá, pálivá), doba trvání)

Druhy vnímání:

• Vnímání tvaru - nejčastěji spoléháme na zrak, hmat, ale také to může být zkušenost (existují však také různé optické klamy, využívané kouzelníky, architekty atd.)

• Vnímání prostoru - zrak, sluch (ozvěna), zkušenost

• Vnímání pohybu - zrak, sluch; první, na co zareagujeme

• Vnímání času: zrak (den / noc), zkušenosti; souvisí také s tzv. relativitou času

• s vnímáním úzce souvisí i představivost a fantazie:

Představivost

• obraz předmětu nebo jevu, který v daném okamžiku nepůsobí na naše smysly, ale v minulosti jsme se s ním již setkali; na požádání si ho lze znovu vybavit

• typy představivosti (u většiny lidí se to kombinuje): zraková, sluchová, pohybová

• Fantazie / obrazotvornost

vytvoření obrazu předmětu a jevu, který jsme nikdy reálně nevnímali

věci reálně neexistují (např. mimozemšťani, čarodějnice, elfové …)

může být záměrná (např. u vynálezců) nebo bezděčná (např. snění ve spánku)

typy: a) rekonstrukční fantazie - popis postav či prostředí, na základě četby

b) tvůrčí fantazie – nejčastěji u umělců, návrhářů, vynálezců

c) snění - vytváření představ o budoucnosti (bydlení, povolání, partner), většinou doprovázené s kladnými pocity

MYŠLENÍ

= souhrn pojmů a jejich pochodů; jeden ze základních poznávacích procesů

• Schopnost člověka dávat věci do souvislostí, něco si uvědomovat a učinit závěr

• Myšlení je realizováno souborem myšlenkových operací:

• analýza: zpětný rozbor, pomocí ní zjišťujeme chyby, rozklad na jednotlivé části

• syntéza: sjednocení jednotlivých částí v celek (opak analýzy)

• abstrakce: rozlišení podstatného a nepodstatného

• indukce: na základě konkrétních případů vytváříme konečné závěry

• dedukce: obecný závěr aplikujeme na konkrétní případ (na ní založeny detektivky)

• srovnávání, uspořádání a třídění

• Jako první se myšlením zabýval Aristoteles, který vytvořil analytiku – vědu o myšlení (logiku)

Pojem - základní znak nebo charakteristika konkrétního předmětu či jevu